Intimita a sexualita ve stáří by neměla být tabu

Pečující o seniory a seniorky – profesionální i ti z okruhu blízkých – nemusí sexualitu, intimitu a vztahy u starších lidí vnímat jako prioritu. Když se ale zamyslíme nad vlastním životem, je pravděpodobné, že v něm budou zaujímat ústřední roli. Proč by tomu u stárnoucích lidí mělo být jinak?

Je pravda, že se s přibývajícím věkem může naše prožívání sexuality a možnosti jejího naplňování i podstatným způsobem měnit. Většinou ale úplně nevymizí. Potřeba prožívání intimity a blízkých vztahů může naopak začít převažovat a nabývat na významu. Na druhou stranu pečující při poskytování péče mnohdy řeší obtížné zdravotní a sociální situace a mohou mít tendence řadit sexualitu, intimitu a vztahy na druhou kolej. Nebo je jim nepříjemné tato témata se staršími blízkými otevírat. Ovlivňují nás různé stereotypy, předsudky, ageismus.

Postoje k sexualitě a intimitě ve vyšším věku se ale mění. Téma se například čím dál víc otevírá v zařízeních poskytujících dlouhodobou péči starším lidem. Vnímají zde generační posun – lidé, kteří k nim dnes přichází, prožívali mládí v šedesátých letech, v době sexuální revoluce. Jsou také aktivnější, i v oblasti vztahů, než byly předchozí stárnoucí generace. 

Společnost jako celek se tak ve svých postojích k sexuálnímu životu starších lidí posouvá. Píší o něm média. Organizace jako Freya šíří osvětu a školí. O intimních vztazích ve stáří si můžeme číst v beletrii nebo si zajít do kina na film jako třeba Bába z ledu. Sami starší lidé začínají být v tomto směru otevřenější.

Formální pečující se tedy snaží o tématu dozvědět co nejvíc. Jak se ale mění situace, když péči stárnoucím rodičům poskytují dospělé děti nebo jejich partneři či partnerky v domácím prostředí?

Pro mnohé dospělé děti může být představa rodičů jako sexuálních bytostí, navíc i ve vyšším věku, stále zvláštní. A možná i nepříjemná.

Proč tomu tak je?

Dětem, i těm dospělým, se může představa soulože rodičů ošklivit. V jejich vývoji to mělo ochrannou funkci. Hodně také záleží na vzájemných vztazích v rodině, na tom, jak rodiče sami dřív přistupovali k sexuální a vztahové výchově.

Děti, kterým záleží na fyzické a psychické pohodě rodičů, by ale mohly mít velkou motivaci případné bariéry překonat. Naplněné sexuální a intimní potřeby mají u seniorů a seniorek, a nejenom u nich, velký vliv na zdraví a životní pohodu. V důsledku to pak může odlehčit i pečujícím. Mohou tak získat prostor i pro vlastní intimní život, na který by jinak měli menší kapacitu. Otevřenost často přináší i zlepšení vztahů mezi pečujícími a těmi, kdo péči přijímají.

Jak by tedy měly dospělé děti přistupovat k sexualitě svých stárnoucích rodičů nebo rodič partnera/partnerky?

Mohly by začít tím, že si sexualitu uvědomí jako základní součást života většiny lidí, tedy i svých rodičů. I když to nemusí být snadné, měly by se snažit hovory o intimitě normalizovat. Pokud si například ovdovělá maminka najde nového partnera, nemusí se jí ptát na to, jestli spolu měli sexuální styk. Ale mohou například téma navodit dotazem, jestli už u něho někdy přespala. Mohou také nabídnout pomoc třeba s odvozem, pokud bydlí jinde. Vždy je důležité stavět do centra pozornosti bezpečí a to, zda se jedná o konsensuální aktivity.

Když jsme narazily na téma bezpečí, jaká rizika je třeba mít na paměti?

Vždy je třeba sledovat, jestli se jedná o aktivity se souhlasem zúčastněných partnerů/partnerek, a to i v manželském svazku. U lidí s demencí to může být těžší rozpoznat, proto je třeba pečlivě sledovat různé signály, a také si být vědomi toho, že pokud je souhlas dočasný, nemusí to znamenat, že sex není chtěný.

Pokud si pečující nejsou jistí tím, jestli jsou některé aktivity pro jejich starší blízké vhodné ze zdravotního hlediska, například u kardiaků, mohou je povzbudit, aby se poradili se svým ošetřujícím lékařem. S většinou zdravotních hendikepů se jde v intimním vztahu vyrovnat pomocí různých prostředků a respektujícím i kreativním přístupem partnerů/partnerek.

Senioři a seniorky žijící osaměle i ve vztahu často používají různé erotické pomůcky. Měli by proto vědět, jak je používat bezpečně. Mnoho starších lidí, ale ani zdravotníků/zdravotnic, sociálních pracovníků/pracovnic a neformálních pečujících si nespojuje sexuální aktivity ve vyšším věku s možností přenosu pohlavních nemocí. Věk před nimi pochopitelně nechrání a senioři a seniorky by měli dodržovat běžné zásady bezpečného sexu.

Co ještě by měli pečující vědět, aby mohli k tématu sexuality a intimity u svých stárnoucích blízkých přistupovat informovaně a s respektem?

Užitečné je vědět, s jakými potížemi se mohou v oblasti sexuality a intimity setkávat stárnoucí muži a ženy, jaký vliv na sexualitu mají různé nemoci. Pečující tím získávají cenné informace i do svého vlastního života.

Ve vyšším věku se objevují nejrůznější problémy, které souvisejí s poklesem sexuální touhy, poruchami erekce a ejakulace, vaginální suchostí či neschopností dosáhnout orgasmu. Je potřeba najít vhodné polohy kvůli hybnosti kloubů či již uskutečněným operacím. Erekce u mužů není tak pevná a trvanlivá, což si ženy mohou vyložit jako nedostatek vlastní přitažlivosti. Nedostatečná lubrikace u  žen může vést k  bolestivé souloži. To vše se může promítnout do  intimního života seniorů a seniorek, a proto je nutné o těchto věcech s nimi komunikovat.

S kvalitou sexuálního života ve vyšším věku úzce souvisejí některé specifické nemoci – psychické poruchy, hlavně deprese, kardiovaskulární choroby, které způsobují problémy s  cévním zásobením, diabetes mellitus, demence, která může přinášet jak nevhodné sexuální chování, tak vymizení sexuálního pudu s negativním dopadem na partnerský život.

Mnoho starších lidí žije bez partnera/partnerky, ať už ve vlastním prostředí, nebo u svých dětí. Jaký dopad to může mít na kvalitu jejich života v oblasti intimity? Co dělat, když se cítí osamělí?

Stárnutí je vysoce individualizovaný proces, také pokud se jedná o absenci partnerství. Pro někoho může být skutečnost, že žije sám nebo sama, velmi negativní, až ohrožující zkušenost. Jiní žijí sami rádi – samota, kterou bychom měli odlišovat od osamělosti, jim přináší radost a klid. V každém případě bychom měli respektovat jejich volbu a soukromí. Pokud se ale cítí osamělí, měli bychom být nablízku. Senioři a seniorky nemusí vždy toužit pouze po intimních okamžicích s partnery/partnerkami. Sebehodnotu, životní spokojenost, naplnění nacházejí i v důvěrném, přátelském a autentickém kontaktu s jinými lidmi – dětmi, přáteli, sousedy.

V případě, že by ale rádi navázali intimní vztah, můžeme je povzbudit mnoha způsoby – pomoct s online seznamkami, doprovodit na nějakou akci, kde mohou potkat nové lidi, vést o takové potřebě chápavý rozhovor, nevyhýbat se ani humoru, doporučit literaturu nebo filmy na toto téma.

Pro nás pro všechny bude určitě přínosné, když budeme ke stárnutí přistupovat pozitivně nebo si alespoň budeme vědomě vytvářet neutrální přístup. Připomeňme si proto na závěr, co už jsme zmínili – intimita je fyzická, citová i spirituální blízkost, může a nemusí zahrnovat sex a pozitivně ovlivňuje fyzické zdraví a sebehodnotu člověka