V roli pečujícího se může ocitnout kdokoli a v kterékoli fázi svého života. Kniha „Sebepéče pro pečující“, kterou v České republice vydalo nakladatelství Alferia, ukazuje, co všechno péče o druhé přináší, a že je opravdu důležité pečovat i o sebe. Protože starat se o druhé je náročné a není to jen něco, co se děje bezděčně. Je potřeba mít strategii, jak to vše zvládnout a nezapomenout přitom na sebe.
Sebepéče pro pečující: i pečující mají své potřeby
V Centru pro rodinu a sociální péči jsme moc rádi, že se i na knižním trhu objevuje slovní spojení „sebepéče pro pečující“ a že se toto téma otevírá širokému čtenářskému publiku. I my sami ho totiž považujeme za velmi důležité. A po přečtení této knihy s autorkou Lisou Leblanc v mnohém souhlasíme a s jejími myšlenkami souzníme.
Autorka je registrovanou psychoterapeutkou, odbornicí na řešení konfliktů a pečovatelkou žijící v Kanadě. V knize vychází také z vlastní zkušenosti, kdy pečovala o svou babičku, zatímco se starala o své dvě malé děti (synovi bylo pět let a dceři jeden rok). Byla také v roli manželky a do toho všeho ještě studovala. Je tak ukázkovým příkladem sendvičové generace, které se v Centru pro rodinu a sociální péči dlouhodobě věnujeme.
Když začínáte pečovat, tak se k vám nejčastěji dostávají rady praktické, které se týkají především opečovávané osoby. Často tak vše směřuje k tomu, co potřebuje opečovávaný, a zapomíná se, že i vy máte své potřeby a emoce, se kterými se musíte vyrovnávat.
V knize „Sebepéče pro pečující“ se o potřebách a emocích dozvíte spoustu. Autorka upozorňuje na problémy, kterým pečující čelí a na výzvy, které překonávají. Píše o věcech na rovinu a bez předsudků. Ukazuje, že je normální prožívat emoce, které nemusí být vždy pozitivní – jako je marnost, osamělost, úzkost nebo i zlost.
Pečující nemusí být dokonalí
Otevírá zde témata, o kterých se v souvislosti s péčí o druhé moc nemluví, a zbavuje je jakýchkoli stigmat a negativních konotací. Ať už jde o pocity viny, které mohou přicházet, když se pečujícím do péče nechce, je pro ně zátěž či ji nezvládají. Nebo se jedná o péči, která vychází z povinnosti.
Autorka chce vyvracet stereotyp, že pečující jsou dobrodinci, kteří jsou vždy a za každou cenu připraveni pomoci, nestěžují si a pro druhé se musí rozdat. Naopak upozorňuje, že nemusí být dokonalí a vše perfektně zvládat. Mohou nastat, a často také nastanou, situace, na které nejsou připravení a nepočítali s nimi. Mají své emoce, potřeby, život, a ne vždy při péči zažívají radost.
Pečovat o druhého určitě skýtá spoustu pokladů a uspokojení, je však důležité hovořit i o méně pěkných aspektech.
Získejte nadhled
Věříme, že tyto myšlenky mohou pečujícím dodat odvahu a zároveň jim přinést značnou úlevu.
Čtenáři v knize najdou také konkrétní rady a doporučení, a to na konkrétních příkladech ze života. Dále jsou zde praktická cvičení a otázky k zamyšlení. Kniha se vejde rozměrem do kapsy a může být průvodcem a možná i pomocníkem, který vám poradí, jak získat odstup a potřebný nadhled. Doporučovali bychom ji číst s tužkou v ruce, abyste si do ní mohli zapisovat postřehy a nápady, protože vás přiměje se zamyslet.
Více informací
Kniha Sebepéče pro pečující
Průvodce vědomou péči