Týrání, zneužívání a špatné zacházení se seniory jsou témata, která u nás nebyly dlouho předmětem reprezentativních výzkumů. A nebyly tak dobře zmapované. To se ale změnilo díky projektu RESTABUS, na kterém spolupracovali zástupci Fakulty sociálních studií MU, Gerontologického institutu, organizace Život 90 a Institutu pro restorativní justici. Za pomoci dotazníkového šetření projekt například ukázal, že týráním a zneužíváním trpí 29 % seniorů v ČR. Násilí na seniorech je tak i u nás významným celospolečenským problémem. O průběhu i výsledcích výzkumu jsme si povídali s Mgr. et Mgr. Marcelou Petrovou Kafkovou, Ph.D. z Fakulty sociálních studií MU v Brně.
Co přesně výzkum zjišťoval a kdo se ho účastnil?
Výzkum spočíval v komplexním zachycení prevalence různých forem týrání, zneužívání, špatného zacházení a podrývání důstojnosti starších dospělých. Konkrétně zjišťoval zkušenosti jak s lehčími formami špatného zacházení, jako jsou hrubé verbální útoky či finanční zneužívání, až po ty vysoce závažné, jako je fyzické a sexuální násilí či omezování osobní svobody. A to vše u seniorů a seniorek 65letých a starších z celé České republiky. Soustředili jsme se pouze na ty, kteří žijí v domácím prostředí. Celkem jsme obsáhlých dotazníkovým šetřením získali kolem dvou tisíc sedmi set odpovědí.
Kolik seniorů tedy zažilo násilné chování v rodině?
Zjistili jsme, že týráním, zneužíváním, špatným zacházením či podrýváním důstojnosti u nás ve svém domácím prostředí ročně trpí 29 % seniorů a seniorek. Řada z nich navíc opakovaně a intenzivně. Většina o tom s nikým nemluví. Pokud se však podíváme nejen na přímou zkušenost ve vlastní domácnosti, ale i na zkušenosti z veřejných míst nebo svědectví takových činů dostáváme se na 41 %. Musíme navíc vzít úvahu, že jsme se dotazovali jen těch, kteří nás k sobě pustili do domácnosti, k mnoha obětem jsme se vůbec nedostali. Jde tedy velmi pravděpodobně jen o špičku ledovce tohoto závažného fenoménu.
Jaký typ násilí převažoval a kdo ho způsoboval?
Nejčastěji jde o násilí emoční a psychické a také finanční. V souboru je však i řada obětí fyzického a sexuálního násilí, či zanedbávání. Časté je porušování osobních práv, tedy omezování rozhodování o vlastních věcech a omezování sociálních kontaktů. Nejčastějšími pachateli jsou členové rodiny, především děti nebo manželé/manželky.
Je nějaký rozdíl mezi muži a ženami?
Byť existuje zakořeněná představa, že obětmi jsou především ženy, dle našeho výzkumu je podíl mužů a žen mezi obětmi stejný. Neliší se dokonce ani u jednotlivých typů násilí. Rozdíl naopak hraje věk. Častějšími obětmi jsou lidé starší 85let.
Co dalšího jste zjistili?
Neexistuje položka, u které by nebyla aspoň jedna odpověď. To znamená, že každý typ násilí a špatného zasázení se z přibližně dvou tisíc sedmi set respondentů týká alespoň jednoho člověka. To jsou v populaci obrovská čísla obětí. Zároveň oběti svou situaci většinou tají, nikomu se nesvěřují ani tyto činy nikomu nenahlašují. Důvodem bývá právě to, že pachatelé jsou jejich blízcí.
O projektu RESTABUS
Projekt byl realizován v období 7/2021 – 12/2023. Průzkum probíhal formou anonymních dotazníků, které zahrnovaly celkem 244 otázek. Pomocí dotazníků výzkumný tým zjišťoval zkušenosti jak s lehčími formami špatného zacházení, jako jsou hrubé verbální útoky či finanční zneužívání, až po ty vysoce závažné, jako je fyzické a sexuální násilí či omezování osobní svobody.
Projekt RESTABUS (projekt č. TL05000516) je podpořen
Technologickou agenturou v rámci programu Éta.