Dnešní článek je výsledkem povídání s Danielou Fordou, autorkou unikátních reminiscenčních pomůcek, které mají pomáhat seniorům a lidem s demencí. Zajímalo mě, co ji k jejich vytvoření vedlo a k čemu všemu se dají využít. Jak sama prozradila, nápad vznikal postupně, propojováním různých životních zkušeností a inspirací. Velkou roli hrála práce její maminky se seniory s demencí, studium sociální a pastorační práce, ale také zásadní setkání, které jí pomohlo nahlédnout hlouběji do metody reminiscence. Ukázalo se, že nevytváří jen aktivizační pomůcky, ale především cestu, jak navázat kontakt a důstojně stimulovat vzpomínání.
Nápad na reminiscenční pomůcky vznikal postupně, z různých vlivů a zkušeností, které se v životě autorky propojily.
Velkou roli sehrála její maminka, která desítky let pracovala se seniory s demencí. Daniela také studovala sociální a pastorační práci a tématu reminiscence se věnovala ve své diplomové práci.
Na jednom ze školních seminářů Daniela poprvé nahlédla více do hloubky metody reminiscence a přístupu zaměřeného na člověka. Uvědomila si, že nejde jen o aktivizační techniku, ale o především cestu, jak navázat kontakt tam, kde běžná komunikace selhává. Vzpomínání je totiž pro lidi přirozené a většina z nás naleznete alespoň několik okamžiků v životě, ke kterým se ráda vrací. Součástí tohoto semináře byl i praktický úkol: udělat rozhovor s někým blízkým. Daniela tehdy oslovila svou babičku, která sama od sebe příliš nevzpomínala, ale když jí začala ukazovat předměty a ptát se na ně, vzpomínky se začaly přirozeně objevovat. Důležitým impulzem byla i její známost s Hankou Janečkovou, zakladatelkou Reminiscenčního centra.
Později se Daniela začala věnovat grafice. Zpočátku připravovala hlavně věci pro děti, ale na jednom marketu potkala paní, která hledala pomůcky k procvičování kognitivních funkcí se svou maminkou. Narážela ale na to, že většina dostupných materiálů je určena dětem a pro dospělého člověka se tak příliš nehodí. Když si Daniela udělala vlastní průzkum, zjistila, že podobných pomůcek pro seniory je opravdu minimum. Vzhledem k tomu, že využívání dětských pomůcek se seniory ji přišlo nedůstojné, rozhodla se vytvořit vlastní sadu.
Sada momentálně obsahuje několik aktivit. První je klasické pexeso, které se používá při procvičování kognitivních funkcí velmi často a existuje nespočet variant. Dále variace na story cube, což je aktivita, při které se háže kostkou a předměty, které padnou na kostce, slouží jako podklad pro příběh, který vypravěč tvoří. V sadě je i bingo hra, jejíž pravidla jsou následovná: Každý hráč dostane Bingo kartu s obrázky. Obrázky jsou shodné s těmi na kartičkách pexesa, na každé Bingo kartě je jiný výběr obrázků. Vedoucí hry náhodně tahá kartičky pexesa a říká nahlas názvy předmětů – kdo má obrázek na své Bingo hrací ploše, si jej označí dřevěným žetonem. Cílem hry může být: 1) vyplnit celý řádek, 2) sloupec, 3) nebo celou kartu. Hru lze přizpůsobit potřebám hráčů. Pro osoby s demencí lze společně s názvy předmětů zároveň obrázky ukazovat, přidat jednoduché otázky, zvolnit tempo. Pro zdravé seniory lze zapojit soutěživost a tempo hry zrychlit. Hra pokračuje, dokud jeden z hráčů označí všechny obrázky na své hrací ploše (může zavolat Bingo! 🙂 )
V neposlední řadě v sadě najdete i obrazy 3 místností, v kterých člověk může nacházet známé předměty a vzpomínky na různé situace.
Daniela říká, že jde o zkušební verzi, která se bude pravděpodobně do budoucna rozrůstat. Zvažuje přidání aktivit, ale také rozšíření témat. Momentálně obrázky reprezentují předměty v domácnosti, autorka zvažuje do budoucna například povolání, oblečení či významné události. Hlavně ale chce, aby sada reflektovala praxi a potřeby těch, kteří ji využívají.
Doufá také, že pomůcky poslouží nejen k procvičování kognitivních funkcí, ale budou mít i přesah do rodinných vztahů. Jak již bylo zmíněno, metoda reminiscence má široké využití a podle Daniely může facilitovat i mezigenerační sblížení.
Pojem reminiscence (vzpomínání) znamená tiché či hlasité vybavování minulých událostí, zkušeností a životních okamžiků. Probíhá buď o samotě, nebo ve společnosti druhých.
Reminiscence se dnes běžně uplatňuje v práci se seniory v institucích, komunitách i rodinách jako forma aktivizační a podpůrné činnosti. Často se při ní využívají podněty, které aktivují lidské smysly. Mohou to být staré fotografie, dopisy, dokumenty, předměty denní potřeby, hudba, film či oblečení.
V pobytových službách bývá významným nástrojem při práci s životním příběhem klienta, například prostřednictvím vzpomínkových kufrů, beden nebo knih, které se využívají i při individuálním plánování péče.
Reminiscence zároveň posiluje vztahy mezi pečujícími a klienty, protože vytváří prostor pro sdílení, porozumění a hlubší komunikaci. Přispívá k podpoře lidské důstojnosti a dává seniorům pocit hodnoty a smysluplnosti. Stejně tak může obohacovat vztahy v rodině, kdy se vzpomínání stává příležitostí k propojení generací a k lepšímu vzájemnému pochopení.
Reminiscenční rozhovor, stejně jako biografie, životopis či životní příběh, je považován za důležité východisko individualizované péče. Péče o seniory totiž vychází z toho, že každý klient má za sebou svůj jedinečný život, příběh a studnici vzpomínek. Je smysluplné na tuto osobní historii navazovat, čerpat z ní a využívat ji v každodenní péči – právě k tomu reminiscence přirozeně vybízí.
Čerpáno z textů na stránkách organizace Reminiscenční centrum: https://reminiscencnicentrum.cz/reminiscence/
