Znáte ve svém okolí někoho s Alzheimerovou chorobou? Možná jsou to vaši rodiče, prarodiče anebo jiní blízcí či vzdálení příbuzní, kamarádi nebo soused od vedle. Vidíte, jak se jim zhoršuje paměť, mají problémy s vyjadřováním, plánováním a pomalu se mění celá jejich osobnost. Říkáte si, jak se asi cítí a co prožívají? Jaké jsou pocity člověka s Alzheimerem? Na to se snaží odpovědět zážitková hra Demetrix, kterou vytvořila organizace Dementia. Co vás při hře čeká, jaký je o hru zájem a mnohem víc se dozvíte v našem rozhovoru s ředitelkou organizace Veronikou Frühbauer.
Na co se máme připravit, když bychom si přijeli do Hořovic (v okrese Beroun) zahrát vaši hru Demetrix?
Na nevšední zážitek, podobný únikové hře. V Demetrixu řešíte úkoly, které vám umožní postoupit dál, ale neméně důležitým aspektem jsou emoce, které při hře prožíváte. Nutno podotknout, že nejde vždy o čistě pozitivní emoce. Všechno je však součástí prožitku, který má zájemcům přiblížit, s čím se denně potýkají lidé s Alzheimerovou nemocí či demencí. Hra tedy pomáhá účastníkům pochopit, co se v nemocném člověku odehrává a proč jedná určitým způsobem. Víc bych nerada prozrazovala, prvek neočekávaného je důležitou součástí konceptu hry.
Můžeme vzít s sebou i děti?
Ano, zážitek je vhodný pro děti, jen do 15 let musí být v doprovodu dospělé osoby. Řešení leckterých úkolů je jistě bude bavit a snad budou někdy i úspěšnější, než my dospělí. Po ukončení hry následuje beseda s moderátorem, který vás hrou provázel, a ten přizpůsobí výklad tak, aby si z něj i děti odnesly co nejvíc.
Co když by se někomu v průběhu hry udělalo nevolno, nebo by chtěl hru předčasně ukončit?
Hru lze kdykoli přerušit nebo ukončit, během hry jste v kontaktu s moderátorem, kterého můžete upozornit, že se děje něco nevítaného. Navíc cesta zpět není nikdy zamčená. Hra však není fyzicky náročná, jen během jednoho úkolu jsou aktivována blikající světla; frekvence blikání je ale taková, že by neměla nikomu působit problémy.
Jak jste na takovýto koncept hry přišli? Co vás k tomu vedlo?
Přemýšleli jsme, jak přiblížit široké veřejnosti, co prožívá člověk s demencí. Demence člověka postupně unáší do světa, který nedává smysl, pravidla fungují jinak a vše, na co jsme byli zvyklí, přestává platit. Řídili jsme se heslem, že jeden osobní prožitek je lepší, než deset přednášek. A přes několik různých vizí jsme v rámci dvouletého projektu dospěli k současné podobě Demetrixu, vycházejícího z konceptu únikové hry.
Foto: Demetrix
Jaký je o hru zájem? A co na to lidé, kteří si ji zkusí, říkají?
Ohlasy jsou velmi pozitivní, účastníci si chválí jak netradiční zážitek, tak i závěrečnou diskuzi, během které jsou všechny prožitky zasazené do patřičného kontextu. Navíc se nám teď podařilo Demetrix zařadit do osmihodinového akreditovaného kurzu pro sociální služby. Zájem je nemalý, jen na září máme objednáno 6 akreditovaných kurzů. Během podzimu navštíví hru také 90 studentů střední zdravotnické školy.
Neplánujete ji rozšířit i do jiných měst? Přece jen pro mnohé to může být do Hořovic z ruky.
Do budoucna to není vyloučeno, aktuálně řešíme možnosti. Nedávno například projevili zájem o koncept i kolegové ze Švýcarska, takže zvažujeme možnost licence, aby hru mohli využívat zájemci z jiných regionů.
Vaše organizace Dementia se zaměřuje především na pečující o lidi trpící Alzheimerovou chorobou nebo syndromem demence. Čemu se kromě hry Demetrix věnujete?
Hlavně osvětě a podpoře rodin, do jejichž života demence zasáhla. Provozujeme poradnu ve 14 městech Středočeského kraje, máme 2 Alzheimer friendly kavárny a podpůrná centra pro lidi s demencí a jejich pečující. Rozvíjíme celou řadu aktivit, zaměřených na zvyšování obecného povědomí o demenci, na podporu včasné diagnostiky a ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví pracujeme na prosazení konceptu dementia-friendly společnosti na celonárodní úrovni.
Co byste vzkázali zástupcům sendvičové generace, kteří pečují o své blízké trpící Alzheimerovou chorobou?
Že péče o naše blízké je dobře vynaložený čas. A pokud vás při péči napadají otázky, zda děláte věci správně, vězte, že každé rozhodnutí, které děláte s nejlepším vědomím pro dobro blízkého člověka, je dobře. A ještě si neodpustím jednu důležitou radu: Pečujte i o sebe. Myslet na své vlastní potřeby a duševní i tělesnou pohodu není sobectví, je to jediný způsob, jak se udržet v co nejlepší kondici. Tak prospějete nejen sobě samým, ale i svému blízkému.
Podcast o sendvičové generaci
Díl 7. Jak pečovat o seniora trpícího Alzheimerovou chorobou