Jak sladit práci a péči o naše blízké

Chtěla bych začít vzkazem pro sendvičovou generaci: obdivuji vás, jste stateční a bez vás by společnost nemohla fungovat.

Jaké problémy mohou mít zástupci sendvičové generace v zaměstnání?

Problémy jsou podobné těm, které zažívají pečující o malé děti. Mluvíme o velké psychické, fyzické a časové náročnosti, která může mít dopad na pracovní výkon, na vyčerpání. Snažíme se zde skloubit dvě věci, které často nejsou kompatibilní. Z hlediska zaměstnání je klíčové, že nemůžeme pracovat ve chvíli, kdy vyvstane akutní potřeba péče. A v takovém případě potřebujeme svoje pracovní podmínky upravit.

Nejzásadnější problém je čas. Většina pečujících potřebuje určitou flexibilitu a pružnost. Máme práci, kterou chceme udělat, ale potřebujeme ji udělat v čase, který nám bude vyhovovat. A to abychom se v jiném čase mohli věnovat péči a úkolům, které se s péči pojí. Když se bavíme o flexibilitě, tak je dobré zmínit, že původně se pojem flexibilita pojil hlavně s potřebami zaměstnavatelů na trhu práce.

Jak flexibilitu vidí zaměstnavatelé a zaměstnanci?

Potřeba flexibility z pohledu zaměstnavatelů může znamenat: být v práci, kdy vás zaměstnavatel potřebuje, dělat přesčasy, pracovat o víkendu apod. Když se ale podíváme na flexibilitu z pohledu zaměstnanců tak to znamená: pracovat kdy zaměstnanec potřebuje, na místě, které mu vyhovuje. A někdy to může být problém skloubit. Ale z mojí zkušenosti, když jsme ve firmách dělali výzkum a ptali se na potřeby jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců, tak se to dá. Zaměstnavatel si může plnit firemní cíle a zaměstnanci mohou pracovat tak, aby zvládali i tu péči o své blízké. Není to ale jednoduché.

Vy jste před naším rozhovorem zmínila i pojem family friendly flexibilita. Můžete říct, co si pod tím máme představit?

Je to právě ta flexibilita, která nám umožnuje plnit si rodičovskou a pečovatelskou roli. Má celkem tři znaky. Musí být dostupná. To znamená, že když má firma částečné úvazky nebo volnou pracovní dobu, musí k nim mít přístup zaměstnanci, kteří to potřebují. Ať už se bavíme o uklízeči/uklízečce, manažerovi/manažerce, asistentovi/asistentce. Druhým znakem je to, že odpovídá potřebám pečujícího zaměstnance. Například není správné, když vám zaměstnavatel sice nabídne zkrácený úvazek, ale znamená to pro vás práci, která neodpovídá vaší kvalifikaci a znamenala by snížení mzdy. Třetím znakem je, že přístup k flexibilitě není vykoupen snížením kvality nebo jistoty zaměstnání. Family-friendly flexibilita by se neměla pojit s tím, že máte najednou smlouvu na dobu určitou, nebo sníženou hodinovou mzdu, než jste měli předtím, nepočítá se s vámi v kariérním rozvoji, při vzdělávacích aktivitách apod.

Takže si dát pozor na to, aby se zaměstnanec nestal druhořadým?

Když se na to podíváme optikou našeho českého trhu práce, tak máme velmi málo částečných úvazků. Větší přístup k nim mají ženy s dětmi. Častým nešvarem ale je, že pracují sice méně hodin, ale musí za ten čas stihnout více práce.

Jaké potřeby mají pečující?

Pečující si často potřebují zkrátit úvazek jen na určitou dobu, například na rok, na dva. A najednou po uplynutí této doby zjistí, že už se nemůžou vrátit na plný úvazek. Zaměstnavatel pro ně práci už nemá a právo na plný úvazek tam není garantováno. Jiné státy to řeší tím, že pokud člověk pečuje, nebo má jiné vážné důvody, tak zaměstnavatel musí garantovat, že se zaměstnanec může vrátit na plný úvazek.

Já doporučuji, pokud si chcete zkrátit úvazek, tak si dejte do změny pracovní smlouvy změnu úvazku na dobu určitou. Po uplynutí této doby se vrátíte k plnému úvazku anebo si to prodloužíte.

Zkrácený úvazek znamená i méně peněz, což může být pro rodinu ohrožující.

Stát na pečující moc nemyslí a podceňuje, že potřebují být finančně zajištěni. Přestože na ně ve všech strategiích spoléhá. Péče v domácím prostředí je něco, co je vítáno jak seniory, tak rodinami, tak společností obecně. V mnoha ohledech je to pozitivní a má to dopad na duševní stav osob, o které se pečuje. Ale pokud nebudeme pečující podporovat finančně, tak budou v době, kdy dosáhnou seniorského věku, vystaveni vysokému riziku chudoby. Pečující budou sice na trhu práce aktivní, ale po čase přejdou k částečnému úvazku, a pokud se zdravotní stav seniora zhorší, tak odejdou z práce úplně.

Za několik let budou tito pečující v situaci, kdy sami půjdou do důchodu a budou potřebovat péči. Jenže výše důchodu se odvíjí od výše výdělku, a najednou nebudou mít na to, aby si zajistili důstojnou životní úroveň. Asi dvě třetiny pečujících jsou ženy, které obecně mají nižší příjmy z důvodu genderových nerovností, takže se to celé kumuluje. A většinou jsou to pak ženy, které v seniorském věku končí někde okolo hranice chudoby.

Jak se k tomu postavit?

Pokud pečujete dlouhodobě o své blízké a máte v této době nízký anebo žádný příjem, tak si můžete v době výpočtu vašeho důchodu požádat, aby vám byla tato doba vyloučena z odpracovaných let. To neznamená, že se vám nebude počítat příjem, ta doba se vám bude počítat jako odpracovaná. Ale budou se vám počítat ty vyšší příjmy. Musíte tu žádost formulovat tak, že chcete přezkoumat výši vašeho důchodu s tím, že kdyby došlo k vyloučení doby, kdy jste pečovala, tak jestli by došlo k navýšení důchodu. A pokud ne, tak ať na tuto žádost není brán zřetel. Česká správa sociálního zabezpečení to ale automaticky nedělá, takže o to musíte vy sami aktivně zažádat.

Jaká je role zaměstnavatelů při slaďování práce a péče sendvičové generace?

Já bych to přirovnala k velkému vývoji family friendly politiky zaměstnavatelů u návratu žen, ale i mužů z rodičovské dovolené v posledních deseti letech. Souvisí to s tím, že zaměstnavatelé nemohou sehnat kvalitní zaměstnance. A když přemýšlí, kde je najít, tak vybírají i mezi těmi, kdo jsou anebo se vrací z rodičovské dovolené. Nabízí jim pak možnosti, jak skloubit práci a péči – home office, volnou pracovní dobu, příspěvky na služby péče o děti, firemní školky, dětské skupiny apod. A tady je potenciál pro sendvičovou generaci, respektive pro pečující o seniory. Tato opatření, která využívají rodiče s dětmi, se dají upravit i pro jejich potřebu. Současně můžeme najít i nové, inovativní řešení.

Díky covidu se zaměstnavatelé naučili, že se dá home office efektivně řídit. Zjistili, že jsou někteří zaměstnanci na home office výkonnější než v kanceláři. Někteří zaměstnavatelé nabízeli příspěvky na dovoz obědů, což dřív nebylo vůbec zvykem, nebo poradenské služby.

Jak konkrétně by to pečujícím mohlo pomoc?

Při péči o seniora je často komplikovaná administrativa, legislativa, jak a kdy podat žádosti na příspěvky, na co vše nezapomenout apod. Péče je náročná, bývá dlouhodobá a může dojít k vyčerpání. A ten zaměstnanec potřebuje podporu. Zaměstnavatel může pomoc například tím, že přispěje na poradenské služby.

Další možnosti je tzv. networking. Jedná se vytvoření prostoru, ve kterém zaměstnanci mohou společně sdílet zkušenosti s péči o své blízké. Pečující zjistí, že někteří kolegové a kolegyně zažívají podobné věci a mohou si navzájem pomoci, sdílet informace anebo rady a tipy. Osobně vidím v networkingu velký potenciál. Když pečujete o druhé, tak v tom nejste sami, lidí v sendvičové generaci bude přibývat. A je dost pravděpodobné, že ani ve vašem zaměstnání nejste jediní.

Zaměstnanci mohou mít někdy strach, že když se ozvou a řeknou, co potřebují, tak že to pro ně bude mít spíš negativní dopad.

Spousta lidí má obavy z toho, že přijdou o zaměstnání. Nebo že budou v nějaké rizikové skupině – „on pečuje, bude to čím dál tím horší, raději se ho zbavíme“. Čeští zaměstnanci jsou poměrně nesebevědomí v tom, říct si, co potřebují. A zaměstnavatelé ani neví, že mají zaměstnance, který má takové potřeby.

Je potřeba si uvědomit, že když se bojíte říct si o úpravu pracovních podmínek, tak zen zaměstnavatel neví, že vám může nějak pomoc. Odborníci doporučují, aby si zaměstnavatelé udělali analýzu potřeb a podpořili zaměstnance v tom, aby jim řekli, co potřebují, co by jim pomohlo. Pokrokoví zaměstnavatelé to dělají, často jsou to velké firmy. U malých firem je zase výhoda v tom, že pokud je váš nadřízený aspoň trochu vstřícný, tak se dají řešit individuální potřeby pružněji.

A jak na to reaguje stát?

Ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s Cenou pro zaměstnavatele přátelským k neformálně pečujícím. Zaměstnavatelé, kteří berou ohled na neformálně pečující, mohou například poskytovat placené volno na péči, bezúročné půjčky, příspěvky na služby pro domácnost a další.

Myslím si, že je potřeba podpořit zaměstnavatele v tom, aby vytvářeli pro zaměstnance z řad pečujících vhodné podmínky.