V rozhovorech se sendvičovou generací jsme se také dozvěděli, jak důležitá je komunikace se seniorem. Jak moc je pro seniory důležité trávit svůj volný čas smysluplně a být svému okolí užitečný. Málokdo by chtěl mít totiž pocit, že je ostatním na obtíž.
Jak docílit toho, aby se senioři cítili potřební?
Ona potřebnost může pramenit z toho, že senior bude dělat to, co ho baví, bude pomáhat ostatním nebo bude například tvořit něco, co bude pro jiné užitečné. Potřebnost také může znamenat, že senior ví, co se v rodině děje a může jednotlivé členy rodiny nějak podporovat, i třeba slovně, svým zájmem.
V rozhovorech zaznívalo, že pokud měl senior nějaké koníčky, byl v kontaktu s přáteli, měl alespoň částečný pohyb (samozřejmě dle svých možností), tak se cítil lépe. Někteří senioři také dotazovaným pomáhali s péčí o děti – povídali si s nimi a hráli.
Záliby
Přátelé
Pohyb
Povídání
Komunikace se seniorem: naslouchat, být trpělivý, ale vymezit si také hranice
Nezastupitelnou roli, jak ukázaly rozhovory, hraje také komunikace v rodině, obyčejné popovídání, naslouchání a psychická podpora. Některé ženy v rozhovoru zmiňovaly, že je potřeba mít se starším rodičem trpělivost. Počítat s tím, že může být pomalejší a že potřebuje na vše více času.
Vztahy mezi lidmi umí však být někdy i dost komplikované. Ani vztahy mezi pečujícím a opečovávaným nejsou výjimkou. Mohou nastat situace, kdy je těžké se domluvit a porozumět si.
Některé zástupkyně sendvičové generace si v rozhovorech posteskly, že senioři bývají negativní, sebelítostiví, a i když se dotazované snaží sebevíc, ubírá jim to energii. Objevil se názor, že je potřeba umět se obrnit a vymezit si ve vztahu hranice.
Rozhovory se sendvičovou generací
Na začátku roku 2021 jsme v rámci projektu Sendvičová generace – neuchopený fenomén dnešní doby uskutečnili rozhovory celkem s deseti ženami, které jsou sendvičovou generací. Polostrukturované rozhovory byly nejčastěji vedeny po telefonu. Rodinné uspořádání, ve kterém participantky žily, bylo různorodé. Některé byly vdané, jiné rozvedené. Staraly se o své školou povinné děti a někdy už vypomáhaly i s péčí o svoje vnoučata. Současně pečovaly o své staré rodiče, či rodiče partnera a v jednom případě i svou starší tetu.