Tomáš Magnusek není jen režisér, scénárista a herec, ale působí také jako ředitel organizace Společné cesty, která poskytuje osobní asistenci. Jak se dostal k roli pečovatele a na co je v organizaci pyšný? To se dozvíte v našem krátkém rozhovoru.
Jak jste se dostal k roli pečovatele?
Já jsem studoval střední školu Evangelickou Akademii – obor pedagogický vychoval. Postupně jsem se ovšem sbližoval i s rolí sociálního pracovníka a pracovníka přímé péče. Jinak jsem byl opravdu od raného dětství založen humanitním směrem.
Co vás vedlo k tomu založit organizaci Společné cesty, která poskytuje osobní asistenci?
Původně to bylo tak, že za mnou přišly dvě kamarádky, které vedly speciální školu pro děti s různými zdravotními problémy s tím, že končí organizace, která do školy dávala asistenty pedagoga. Měnil se totiž zákon o sociálních službách. Asistenti se rozdělili na pedagogické a osobní a všechno se tím změnilo. V podstatě se dvě ministerstva (školství a sociální věci) neuměla domluvit. Všichni jsme tehdy začínali a legislativa byla zcela jiná. Nakonec se to podařilo a my fungujeme jako klasická terénní sociální služba tak, jak má. V začátcích ovšem probíhala péče především právě ve školách.
Jak dlouho už organizaci provozujete?
Od roku 2006, tedy 17 let, stojím v čele organizace. Od ledna 2007 provozujeme pak sociální službu terénní – osobní asistenci.
Co se Vám za dobu její existence podařilo? Na co jste pyšný?
Nejvíce pyšný jsem na to, že se nám s kolegyněmi podařilo během času najít kvalitní tým lidí, kteří jsou srdíčkem, mozkem a také rukama naší organizace. Zrovna včera jsem se díval na stěnu, kde visí ocenění z Královehradeckého kraje našim asistentkám z roku 2017. A zjistil jsem, že všechna ta děvčata už u nás šest let pracují a jsou skvělá. Dnes je nás patnáct a je to neuvěřitelný, jak velký jsme a jak to funguje.
Co pro Vás bylo naopak těžké? Jaké překážky jste museli překonávat?
Asi covid. Nebylo to jednoduché poskytovat služby v této době. Nehledě na to, že se nám tehdy velmi zvětšil pořadník a na naší službu se čekalo téměř tři čtvrtě roku.
Jste ředitel organizace, přicházíte do kontaktu také s klienty? Co s nimi řešíte?
Ano, jezdím na každé sociální šetření. Jsem na všech poradách či supervizích. Jezdím na inspekce do terénu a mám i svoje klíčové klienty, ke kterým jezdím na péči. Bez každodenního kontaktu nejsem schopen službu správně vést. Nebylo tomu ovšem tak vždycky.
Jak vnímáte situaci sendvičové generace v České republice? A co by jí pomohlo?
Je to v tuto chvíli generace s nejtěžší životní rolí, situací. Je potřeba opravdu začít pečovat i o pečující.
Společné cesty, z.s.
je nezisková organizace zajišťující registrovanou sociální službu podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 39 osobní asistence.
OSOBNÍ ASISTENCE je sociální služba, která pomáhá uživatelům služby s překonáním jejich znevýhodnění zaviněných postižením ať už tělesným, smyslovým nebo duševním tak, aby byli schopni v co největší možné míře zapojit se do běžného života obvyklého u jejich vrstevníků. Služba je zařazena do sítě sociálních služeb Královéhradeckého kraje.