Péče o seniora

Předně chceme zdůraznit, že neexistuje povinnost péče. Pokud cítíte, že péči o seniora sami nezvládáte a potřebujete podpořit, vaše okolí by mělo tento fakt respektovat.

  1. Je důležité vnímat, jak se v péči o seniora cítíte (vy i senior) a vyhodnocovat, jestli je zvolený model péče vyhovující. Když cítíte, že „to není ono“, zkuste se zastavit a situaci více zanalyzovat. Následující otázky by vám mohly pomoci.
    • Jaké jsou vaše potřeby a potřeby seniora? Jaké jsou vaše možnosti (časové, pracovní, zdravotní, psychické, bytové, finanční, vztahové)? Kde je klíčový nesoulad? Co vám činí největší potíže?
    • Potřebujete si odpočinout pouze po nějakou dobu a nabrat nové sily? Nebo cítíte obecně nespokojenost v pečovatelské roli?
    • Co vám brání v tom, abyste byl(a) spokojen(a)? Co/kdo by vám mohl pomoci? Je možná pomoc z rodiny/širšího okolí nebo sociálních a zdravotních služeb?
    • Je ještě možné, aby senior zůstal v domácím prostředí, nebo je potřeba využít pobytových služeb?
    • Jaké má postoje samotný senior?
  2. Můžete si na otázky zodpovědět sami (se seniorem), nebo můžete využít odbornou pomoc SLUŽEB PRO PEČUJÍCÍ a PORADEN, kde s vámi rádi situaci proberou a poradí, jaké máte možnosti. Zjistěte, jaké poradny jsou v místě vašeho bydliště.
  3. Pomoci vám může např. i ebook paní Prajznerové Jak se rozhodnout, zda je pro rodiče vhodnější domácí péče nebo péče v zařízení (zdarma na https://peceosverodice.cz/)
  4. Pro lepší orientaci ve službách, které můžete využít, jsme pro vás připravili ADRESÁŘ SLUŽEB V JMK. Seznam sociálních služeb ve vašem okolí najdete i v registru poskytovatelů služeb MPSV
  5. Chápeme, že někdy je toho možná prostě moc. Co dělat, abychom předešli vyhoření, si můžete přečíst v popise životní situace JE TOHO NA MĚ MOC, UBÝVAJÍ MI SÍLY, UŽ NEMŮŽU.

Takto můžete získat všechny potřebné informace. Zhodnoťte svoji situaci, vědomě se rozhodněte a nejlépe s celou rodinou (a zejména seniorem, o kterého pečujete) naplánujte, co budete dělat dál.

Přejeme vám, ať se rozhodnete správně a dobře pečujete nejen o druhé, ale také o sebe.

  1. Pokud je senior doma, ale zároveň si jeho zdravotní stav vyžaduje ošetřovatelskou zdravotní péči (potřebuje převazy, ošetřit proleženiny, aplikovat infuze, injekce, inzulín, nebo nacvičovat chůzi s chodítkem či berlemi, cévkovat, odebírat vzorky pro vyšetření apod.) je možné využít DOMÁCÍ ZDRAVOTNÍ PÉČI, kterou poskytují registrované zdravotní sestry.
    • Často ji navrhnou lékaři v nemocnici při propouštění, případně praktický lékař. Pokud se tak nestalo a vnímáte potřebu zdravotní péče, můžete sami oslovit praktického lékaře a zkonzultovat s ním situaci.
    • Když vám totiž lékař tuto péči indikuje, je hrazena ze zdravotního pojištění. 
    • Pokud vám ji lékař nedoporučí, můžete si ji sami nasmlouvat, ale cena se pohybuje kolem 130-200 Kč za hodinu.
  2. Domů k vám může docházet i setra poskytující domácí rehabilitační péči.
  3. Zvažte, jestli by vám nepomohly i KOMPENZAČNÍ POMŮCKY , které si můžete za úhradu půjčit. Půjčovny kompenzačních pomůcek v Jihomoravském kraji najdete i v našem ADRESÁŘI. Můžete využít pomoci ergoterapeuta.
  4. U nevyléčitelných onemocnění je také možno využít tzv. domácí paliativní péči.
  5. Někteří praktičtí lékaři také osobně konají domácí návštěvy u svých pacientů; nebývá to ale pravidlem.

Ať již senior odešel do nemocnice z jakýchkoliv důvodů, může se vrátit v jiném zdravotním stavu a rozpoložení. Připravte se na novou situaci. Následující věci by vám mohly pomoci:

  1. Zjistěte aktuální zdravotní stav a potřeby seniora. 
  2. Zvažte, zda a jak je možné potřebnou péči poskytnout. Nevynechávejte z rozhodování seniora, o kterého se jedná (pokud je to možné) a spolurozhodujte s ním. 
  3. Při přemýšlení, jaké služby jsou v Jihomoravském kraji dostupné, můžete využít náš ADRESÁŘ SLUŽEB. Seznam sociálních služeb ve vašem okolí najdete i v registru poskytovatelů služeb MPSV
  4. Pokud se rozhodnete o seniora pečovat a jsou potřebné úkony, které nezvládáte, nechejte si je vysvětlit a požadujte předvedení a zacvičení od personálu v nemocnici (nebojte se o to požádat – je to jejich povinnost). Případně vám může lékař přímo v nemocnici „předepsat“ DOMÁCÍ ZDRAVOTNÍ PÉČI (tzv. domácí hospitalizaci) až na 14 dní po propuštění z nemocnice.
  5. Po návratu z nemocnice navštivte společně se seniorem ošetřujícího lékaře – odevzdáte propouštěcí zprávu a můžete s ním naplánovat péči. Pokud trvá, nebo vznikla potřeba ošetřovatelské péče, může vám rovněž „předepsat“ domácí zdravotní péči (poskytovanou zdravotní sestrou). 
  6. Připravte si doma prostor pro návrat blízkého zpět. Můžete využít pomoci ergoterapeuta. Zvažte, jestli by vám nepomohly nějaké KOMPENZAČNÍ POMŮCKY. Můžete si je přechodně zapůjčit, vyzkoušet a případně ty vyhovující pořídit. Půjčovny kompenzačních pomůcek v Jihomoravském kraji najdete i v našem ADRESÁŘI. 
  7. Informujte se, co pro vás mohou udělat ÚŘADY, na jaké dávky máte nárok. Typicky v této době přichází v úvahu DLOUHODOBÉ OŠETŘOVNÉ
  8. Nebuďte v tom sami. Kontaktujte širší rodinu, případně hledejte možnosti pomoci, ať již terénních nebo ambulantních služeb. 
    Již od počátku se pokuste nastavit model péče, který bude dlouhodobě funkční a neúměrně vás nezatíží. Domluvte se na tom, jak se mohou ostatní podílet na péči – nákupy, vaření, doprovody k lékaři, vyřizování úředních záležitostí, obstarání hygieny, návštěvy, finanční podpora apod. Nebo si mohou vzít blízkého občas k sobě na „dovolenou“, aby si mohl hlavní pečující odpočinout.
  9. Nestyďte se požádat o pomoc, radu. Můžete využít různé SLUŽBY PRO PEČUJÍCÍ
Můžete využít i publikací organizace Cesta domů a nebo Pečuj doma.
Anebo shlédnout informační videospoty pro pečující.

Přejeme vám hodně zdraví, sil, lásky a trpělivosti radosti v nastávající situaci.

Pokud jste se rozhodli o svého blízkého pečovat a nastěhujete si ho k sobě domů, bude nejspíš nastávající období pro vás velmi náročné – ať organizačně, protože bude potřeba zařídit spoustu věcí, tak i psychicky, protože takto velká změna způsobuje značný stres a je potřeba najít novou rovnováhu ve vztazích.

Co by vám mohlo pomoci a na co byste neměli zapomenout?

  1. Zabezpečit zdravotní péči pro vašeho blízkého
    • Promyslete změnu praktického lékaře a případně jiných odborných lékařů (kteří budou blíž vašemu bydlišti), nechte si přeposlat zdravotnickou dokumentaci
    • Pokud je potřeba ošetřovatelské péče (např. aplikace infúzí, injekcí, podání léků, odběry krve, převazy ran nemocného apod.), lékař vám může předepsat DOMÁCÍ ZDRAVOTNÍ PÉČI (poskytovanou zdravotní sestrou).
    • Podle zdravotního stavu zvažte potřebu navštěvovat geriatrickou ambulanci (může být nápomocná zejména v případě nastupující demence a jiných chronických nemocí souvisejících se stářím).
    • Zvažte, jestli by vám nepomohly nějaké KOMPENZAČNÍ POMŮCKY. Můžete si je přechodně zapůjčit, vyzkoušet a případně ty vyhovující pořídit. Půjčovny kompenzačních pomůcek v Jihomoravském kraji najdete i v našem ADRESÁŘI. 
    • Můžete také využít pomoc ergoterapeuta.
  2. Zvažte vaše pracovní možnosti, informujte se o možnosti dávek
    • Zamyslete se, jestli je možnost skloubit vaše pracovní povinnosti a péči
    • Můžete využít možnosti krátkodobého ošetřovného, případně DLOUHODOBÉHO OŠETŘOVNÉHO
    • Pokud jste dali v zaměstnání výpověď kvůli péči, zaevidujte se na Úřadu práce, kde můžete zažádat o podporu v nezaměstnanosti, požádejte o PŘÍSPĚVĚK NA PÉČI
    • Požádejte o další možné příspěvky: o PŘÍSPĚVEK NA MOBILITU (pokud blízkého opakovaně někam doprovázíte), o PRŮKAZ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ OSOBY (poskytuje další výhody a úlevy), o kompenzační pomůcky (plná/částečná úhrada zdravotní pojišťovnou na základě lékařského předpisu, popř. je možné požádat Úřad práce o PŘÍSPĚVEK NA ZVLÁŠTNÍ POMŮCKU).
  3. Uvažujte nad změnou trvalého bydliště seniora, případně alespoň nad změnou jeho kontaktní adresy. 
    • Provést změnu je vhodné, pokud se senior stěhuje dále od původního bydliště a bude u vás pobývat dlouhodoběji. Je totiž důležité, aby se k němu všechny podstatné dokumenty zasílané poštou dostaly včas.
    • Pokud adresu změníte, ujistěte se, že všechny významné instituce budou s novou adresou obeznámeny (zdravotní pojišťovna, lékař, banka, Česká správa sociálního zabezpečení, telefonní operátor apod.).
  4. Někdy je potřeba také upravit domácnost tak, aby se v ní seniorovi lépe pohybovalo. Můžete se inspirovat např. v Edukačním videu pro neformálně pečující – 01 Úprava domácího prostředí. Anebo můžete využít praktickou příručku o bydlení seniorů JSEM TADY JEŠTĚ DOMA , kterou připravila Diakonie. Můžete využít také pomoci ergoterapeuta.
  5. Nebuďte v tom sami. Kontaktujte širší rodinu, případně hledejte možnosti pomoci, ať již terénních anebo ambulantních služeb. Seznam služeb v Jihomoravském kraji najdete v našem ADRESÁŘI. Seznam sociálních služeb ve vašem okolí najdete i v registru poskytovatelů služeb MPSV.
  6. Již od počátku se pokuste nastavit model péče, který bude dlouhodobě funkční a neúměrně vás nezatíží. Domluvte se na tom, jak se mohou ostatní podílet na péči – nákupy, vaření, doprovody k lékaři, vyřizování úředních záležitostí, obstarání hygieny, návštěvy, finanční podpora apod. Nebo si mohou vzít blízkého občas k sobě na „dovolenou“, aby si mohl hlavní pečující odpočinout.
  7. Nestyďte se požádat o pomoc, radu. Můžete využít různé SLUŽBY PRO PEČUJÍCÍ.
  8. Nezapomeňte pečovat i sami o sebe.

Můžete využít i publikací organizace Cesta domů a nebo Pečuj doma

Přejeme vám hodně zdraví, sil, lásky a trpělivosti v péči i mimo ni. 

  1. Zvažte, jak často by měl senior o připravený oběd zájem. Zda chce, aby mu byl oběd dovezen přímo domů, nebo je schopný a ochotný si pro oběd zajít. Případně jestli mu někdo z rodiny a přátel může oběd z nějakého zařízení nosit.
  2. Pokud chcete využít pomoci sociálních služeb, které obědy dováží seniorovi domů, obraťte se na místní pečovatelské služby.
    • Se službou uzavíráte písemnou smlouvu.
    • Za obědy většinou platíte jednou měsíčně (složenkou, osobně na pokladně městské části, převodem na účet).
    • Ve většině případů je potřeba, aby měl senior dvě sady vlastních jídlonosičů, do kterých je oběd připravován.
    • Rozvoz jídel probíhá většinou ve všední dny i o víkendu.
    • Služby mohou nabízet výběr z dietních jídel (např. diabetická strava, jídla vhodná při žlučníkové dietě apod.).
    • Při výběru konkrétní pečovatelské služby radíme výše zmíněné informace přesně zjistit. Některé pečovatelské služby dováží oběd ze školních jídelen, jiné mají svou vlastní jídelnu. Některé mohou poskytovat pouze dovoz jídla apod.
    • Pro hledání pečovatelských služeb v Jihomoravském kraji můžete využít náš ADRESÁŘ
  3. Obědy mohou nabízet také některé jídelny základních škol (ne všechny). Často je potřeba pro oběd do jídelny zajít s čistým jídlonosičem ve stanovenou dobu výdeje obědů. Kontaktujte příslušnou jídelnu ŽŠ a zeptejte se na podrobnější informace, především jak je to s objednáváním a placením stravy. V Brně můžete zkusit kontaktovat například tyto školní jídelny:
    •  ŠJ Novoměstská (Brno – Řečkovice a Mokrá Hora) – 541 225 349
    • ŠJ Horácké náměstí (Brno-Řečkovice) – 541 225 328; 603 278 585 
    • ŠJ Slovanské náměstí (Brno-Královo Pole) – 549 249 925, 605 060 067
    • ŠJ Herčíkova (Brno-Královo Pole) – 541 212 754
    • ŠJ Jana Babáka (Brno-Královo Pole) – 731 111 687
    • ŠJ Novolíšeňská (Brno-Líšeň) – 544 210 529
    • ŠJ Náměstí svornosti (Brno-Žabovřesky) – 541 211 450
    • ŠJ Blažkova (Brno-Lesná) – 548 422 758
  4. Můžete využít i nabídek komerčních jídelen anebo restaurací. Zjistěte si, kdy a jak je potřeba oběd objednat, zda obědy rozvážejí, nebo je potřeba si pro něj dojít. Dnes často tato zařízení nabízejí rozvoz. Najdou se i podniky, které poskytují seniorům slevu. 

Kompenzační pomůcky mohou seniorovi výrazně usnadnit život a vám péči o něj. Můžete si je zapůjčit anebo koupit.  Některé pomůcky hradí částečně anebo zcela zdravotní pojišťovna.

1. Pokud jsou pomůcky hrazené ze zdravotního pojištění:

    • Potřebujete, aby vám praktický nebo odborný lékař vystavil „Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku“. Na některé pomůcky může vystavit poukaz praktik, u jiných pouze specialista (neurolog, ortoped, chirurg, internista…).
    • Předpis některých pomůcek podléhá schválení revizním lékařem zdravotní pojišťovny. Váš lékař nejdříve vystaví „Žádanku o zvýšení úhrady“, kde odůvodní předepsání dané pomůcky. Po schválení žádanky může vystavit poukaz. 
    • Předepsanou pomůcku obdržíte oproti Poukazu ve zdravotnických potřebách, lékárně nebo eshopu.

2. Druhou možností je využít půjčovnu kompenzačních pomůcek:

    • Půjčovny vám mohou pomoci překlenout období, kdy potřebujete okamžitě začít používat pomůcku a nemáte ji k dispozici (nemůžete si ji opatřit z vlastních prostředků nebo z příspěvku zdravotní pojišťovny), nebo nevíte, jak dlouho budete pomůcku potřebovat, či si ji prostě chcete vyzkoušet.
    • Pomůcky si lze pronajmout na pár dní, týden nebo na měsíc a nájem lze prodlužovat libovolně.
    • Půjčovny mají v nabídce elektrická polohovatelná lůžka, lůžka nebo jejich části, chodítka, invalidní vozíky, klozetová křesla atp. 
    • Sortiment a ceník naleznete na stránkách jednotlivých půjčoven.
    • Nebojte se do půjčovny zajít osobně, pracovnice vám poradí a můžete zjistit, že by se vám hodilo i něco dalšího.

3. Třetí možností je si kompenzační pomůcku zakoupit. Můžete zkusit hledat i na bazarech, některé nemocnice občas odprodávají repasované polohovací postele apod.

 

  • Nebojte se lékaře zeptat, jaká pomůcka by byla pro vašeho blízkého vhodná.
  • Můžete se poradit s odborníky a využít proškolený personál zdravotních výdejen, půjčoven a dalších odborných pracovišť s tímto zaměřením.
  • Při výběru se snažte získat co nejvíce informací, protože pomůcku budete používat nejspíš dlouhodobě a je důležité, aby vám vyhovovala.
  • Zamyslete se nad svými potřebami a možnostmi (prostorovými, finančními, jak plánujete s pomůckou manipulovat).
  • Pomůcku si prohlédněte, změřte a vyzkoušejte. 

V případě, že pomůcku nehradí ani nezapůjčuje zdravotní pojišťovna, mohou osoby s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí požádat o PŘÍSPĚVEK NA ZVLÁŠTNÍ POMŮCKU krajskou pobočku Úřadu práce.

    • O pomůcku musíte požádat na speciálním tiskopisu a pomůcka musí být ve výčtu v příloze vyhlášky č. 388/2011 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.
    • Kromě vyšetření zdravotního stavu a dalších náležitostí žádosti se dokládá výše příjmu žadatele a doklad potvrzující cenu pomůcky. U některých pomůcek je zapotřebí předložit nabídku od více soutěžících firem.

Při výběru kompenzačních pomůcek vám může pomoci:

Průvodce zdravotními pomůckami pro osoby s pohybovým postižením.

Průvodce výběrem kompenzačních pomůcek pro pečující

Jednoduchý průvodce inkontinenčními pomůckami

Můžete také shlédnout Edukační video pro neformální pečující • 07 Ukázky kompenzačních pomůcek

Anebo si poslechnout díl podcastu o sendvičové generaci: Díl 21: Jak na kompenzační pomůcky

Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením vydá místně příslušný obecní úřad obce
s rozšířenou působností.

K vydání parkovacího průkazu je třeba předložit:

  • platný průkaz ZTP, či ZTP/P
  • platný občanský průkaz
  • jednu fotografii odpovídající současnosti o velikosti 35×45 mm
  • předchozí průkaz k vrácení (pokud byl vystaven)
  • příp. další dokumenty – plná moc, listina opatrovníka nebo rodný list dítěte.

K vyřízení vydání nebo výměny parkovacího průkazu je nutná osobní účast žadatele, tj. osoby zdravotně postižené. Pokud se žadatel nemůže dostavit osobně, zastupovat jej může opatrovník určený soudem, zákonný zástupce nezletilého dítěte nebo zmocněnec na základě plné moci.

  • Nárok na parkovací průkaz má pouze osoba, která je držitelem průkazu ZTP (zvlášť těžké postižení) nebo ZTP/P (zvlášť těžké postižení s průvodcem), vyjma těch, které mají průkaz ZTP přiznán pro praktickou nebo úplnou hluchotu.
  • Parkovací průkaz označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou je vydáván podle § 67 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (také zákon o silničním provozu).

  • Znamená to tedy, že osoba neslyšící, která má průkaz ZTP, nárok na vydání parkovacího průkazu nemá, ale neslyšící osoba, která má průkaz ZTP/P nárok na parkovací průkaz má.
  • Neslyšící osoba, která má průkaz „pouze ZTP“ si může vyzvednout jiný průkaz, se symbolem ucha, s označením O2.

Tento průkaz s uchem má však pouze informativní charakter, aby ostatní řidiči viděli, že vozidlo řídí osoba sluchově postižená. Na průkaz se symbolem ucha se bohužel nevztahují žádné další výhody.
Umístění vydaného označení na vozidle musí být na z vnějšku dobře viditelném místě, aby bylo zřejmé, že je vozidlo řízeno postiženou osobou.

  • Parkovací průkaz (se symbolem vozíčkáře) mimo jiné opravňuje v jednotlivých případech, a je-li to naléhavě nutné, řidiče motorového vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením a lékaře konajícího návštěvní službu, že tito nemusí po dobu nezbytně potřebnou dodržovat zákaz stání (ust. § 25 a ust. § 27 zákona o silničním provozu) a dodržovat zákaz stání vyplývající z dopravní značky „zákaz stání“;

přitom nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.

  • Vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením mohou v jednotlivých případech, a je-li to naléhavě nutné, vjíždět i tam, kde je značka „Zákaz vjezdu“,

omezena dodatkovými tabulkami „JEN ZÁSOBOVÁNÍ“, „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, „JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA“ a „MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHU“.

  • V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, mohou vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vjíždět i do oblasti označené dopravní značkou „Pěší zóna“.

  • Na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením je vozidlům bez tohoto označení zakázáno zastavení a stání (pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč).

  • Pokud je ve vozidle přepravována osoba, která je držitelem průkazu ZTP, anebo ZTP/P, případně motorové vozidlo tato osoba přímo řídí, tak je vozidlo osvobozené od placení dálničního poplatku. Tato výjimka neplatí pro zahraniční držitele průkazů zdravotně postiženého. Také při přejezdu na území cizího státu, je třeba zakoupit si patřičnou dálniční známku (mýtné) nebo si dopředu ověřit, jaké konkrétní podmínky na území cizího státu platí.
  • Průkaz osoby se zdravotním postižením (OZP), především pak ZTP a ZTP/P, s sebou přináší nejrůznější výhody. Zvlášť, pokud jeho držitel má i tzv. parkovací průkaz. Kombinace průkazu ZTP nebo ZTP/P a tzv. parkovacího průkazu totiž za určitých podmínek slouží v České republice také jako náhrada dálniční známky.
  • Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nemusí mít dálniční známku silniční motorové vozidlo přepravující těžce zdravotně postižené občany, kteří jsou držiteli platného průkazu ZTP nebo průkazu ZTP/P. Držitel průkazu OZP, vyjma osob s praktickou nebo úplnou hluchotou, však musí být také držitelem platného parkovacího průkazu. Provozovatelem silničního motorového vozidla pak musí být postižená osoba sama nebo osoba jí blízká ve smyslu Občanského zákoníku. V případě, že splňujete tyto tři podmínky, můžete po českých dálnicích jezdit bez dálniční známky. V ostatních případech musíte použít komunikaci, která není zpoplatněná, anebo si zakoupit krátkodobý dálniční kupón.

Podmínky pro používání parkovacího průkazu:

  • Ve vozidle je parkovací průkaz vystaven viditelně za předním sklem vedle řidiče.
  • Parkovacím průkazem může být označeno pouze vozidlo, které přepravuje osobu se zdravotním postižením. Osoba se zdravotním postižením musí vozidlo buď řídit, nebo být vozidlem přepravována. Dále musí mít ve vozidle s sebou průkaz ZTP nebo ZTP/P, aby ho mohla na výzvu ukázat policistovi nebo strážníkovi.
  • Osoba se zdravotním postižením může řídit nebo být přepravována více vozidly, parkovací průkaz není spojen s konkrétním vozidlem. Osoba se zdravotním postižením označí parkovacím průkazem vždy vozidlo, které právě řídí nebo ve kterém je aktuálně přepravována.
  • Parkovací průkaz platí v rámci celé Evropské unie. Od 1.8.2011 je vzhled parkovacích průkazů ve všech členských státech sjednocen.

Výhody spojené s parkovacím průkazem:

  • Osoby se zdravotním postižením, kterým byl vydán parkovací průkaz, mohou parkovat na místech pro invalidy. Výběr poplatků sice závisí na zřizovatelích parkovišť, ale zdravotnická zařízení a úřady poplatky za parkování od osob se zdravotním postižením většinou nevybírají.
  • Mezi další výhody patří možnost vjet do zákazu stání, ale pouze na nezbytně nutnou dobu. Nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.
  • Dále je těmto osobám se zdravotním postižením dovoleno vjet do zákazu vjezdu omezeného tabulkami „jen zásobování“, „dopravní obsluze vjezd povolen“ nebo „mimo zásobování“.
  • Mohou projet pěší zónou.
  • Smí také požádat na silničním úřadě o vyhrazené parkoviště v místě, kde bydlí.

Pokud potřebuje senior dojet k lékaři, na nákup nebo kamkoli jinam, je možné se obrátit na služby nabízející přepravu seniorů. Často je můžete nalézt pod pojmem „senior taxi„. 

Pokud hledáte dopravu seniorů v Jihomoravském kraji, můžete využít náš ADRESÁŘ

Můžete také využít služeb Senior taxi, které provozují různé soukromé společnosti. Ty nabízí převoz seniorů se slevou a zavezou ho kamkoli bude potřebovat. 

  • Zjistěte si, jak dlouho předem je potřeba službu objednat.
  • Nabídka jednotlivých společností a ceník přepravy se může lišit. Některé společnosti mohou mít k dispozici vozy ulehčující nástup a výstup, před příjezdem může klientovi přijít SMS, že je taxi na místě, anebo si už na webových stránkách společnosti můžete přibližně vypočítat, kolik jízda bude stát. Některé společnosti nabízí, že řidič vyzvedne seniora přímo v čekárně a doprovodí ho do vozidla a pak i k bytu.
  • Některé společnosti poskytují zvýhodněné jízdné také majitelům SENIOR PASU

Přepravu seniorů nabízejí také další soukromé organizace, anebo jednotlivci. Ceník a doba objednání se mohou lišit. Informace naleznete na internetových stránkách jednotlivých poskytovatelů.

Pokud zdravotní stav seniora neumožňuje dojet k lékaři MHD, můžete využít dopravu sanitním vozem (dopravní zdravotní službou – DZS). Lékař vám dopředu musí vystavit „Příkaz ke zdravotnímu transportu“, ten je hrazen ze zdravotního pojištění.

Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. A to v takovém rozsahu, který stanovuje stupeň závislosti podle zákona o sociálních službách.

  • Výše finančního příspěvku se odvíjí od toho, jak moc potřebuje senior pomoc někoho jiného.
  • Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:
    • mobilita
    • orientace
    • komunikace
    • stravování
    • oblékání a obouvání
    • tělesná hygiena
    • výkon fyziologické potřeby
    • péče o zdraví
    • osobní aktivity
    • péče o domácnost
  • Existují čtyři stupně závislosti:
    • stupeň I (lehká závislost), výše měsíčního příspěvku je 880 Kč
    • stupeň II (středně těžká závislost), výše měsíčního příspěvku je 4 400 Kč
    • stupeň III (těžká závislost), výše měsíčního příspěvku je   12 800 Kč.
    • stupeň IV (úplná závislost), výše měsíčního příspěvku je   19 200 Kč.
  • Z poskytnutého příspěvku pak senior hradí pomoc, kterou může poskytovat osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.
  • Pokud bude osoba, o kterou pečujete, hospitalizována déle než kalendářní měsíc, zaniká jí nárok na výplatu příspěvku na péči po dobu hospitalizace. Je povinnost tuto hospitalizaci do osmi dnů nahlásit úřadu práce. V tomto případě by tuto povinnost měla řešit osoba poskytující péči.

Kde o příspěvek žádat a co je potřeba?

  • Příspěvek vyřizují úřady práce v místě trvalého bydliště seniora. 
  • O příspěvek žádá osoba, která pomoc potřebuje. Pokud není z důvodu svého zdravotního stavu schopna sama žádat, existuje institut opatrovníka pro správní řízení. A toto ustanovení o opatrovníkovi pro správní řízení je potřeba řešit s úřadem práce. Ten usnesením rozhodne, o tom, kdo bude za tuto osobu jednat. Nejčastěji by to měl být nejbližší příbuzný. Pokud by to nešlo a opečovávaná osoba nikoho nemá, tak se i v rámci příspěvku na péči musí zjistit osoba jiná. 
  • Opečovávaná osoba si v žádosti určuje, jakým způsobem chce příspěvek zasílat. A jaký účet tam zadá, tak na ten bude příspěvek na péči zasílán.
  • Jednou z podmínek přiznání příspěvku na péči je určení osoby, která pomoc poskytuje. Samotné řízení o příspěvku na péči se zahajuje podáním žádosti na úřadu práce. Podávají se dva tiskopisy. Jedním je Žádost o příspěvek na péči a druhým tiskopisem je Oznámení o poskytovateli pomoci.

Více: https://www.uradprace.cz/prispevek-na-peci

Dovolená je potřebná, abyste opět nabrali sílu, věnovali se sami sobě a odpočinuli si. Je ale potřeba vše plánovat s předstihem.

  1. Pokud to zdravotní stav seniora dovoluje, zkuste se domluvit s dalšími rodinnými příslušníky, jestli by mohli seniora vzít buď na nějaký čas k sobě, nebo zda by mohli pečovat přímo u seniora doma.
  2. Pokud z jakéhokoli důvodu nemůže pomoci širší rodina, nebojte se obrátit na sociální služby.
    • Pokud senior potřebuje celodenní péči, oslovte pobytové odlehčovací služby
      • Jedná se o pobytovou službu s komplexní péčí, která je ale časově omezena (většinou od 1 týdne do max. 3 měsíců).
      • Je zaměřena na ty seniory, kterým jinak zajišťuje podporu a péči rodina, ale ta po přechodnou dobu tuto podporu není schopna zajistit.
      • Cena za ubytování a stravu se pohybuje okolo 11 tisíc měsíčně a pomoc s denními úkony je hrazena z příspěvku na péči (cca 120–130 Kč/hodinu), dle rozsahu, jaký senior potřebuje.
    • Pokud by postačovalo, aby za seniorem někdo během dne zašel a pomohl mu s péči, oslovte terénní odlehčovací služby 
      • Nabízí pomoc seniorovi v jeho domácnosti v čase, který si sám určí (může i několikrát za den).
      • Rozsah a typ pomoci je na individuální dohodě, senior si může vybrat z obdobných činností jako u pečovatelské služby – hygiena; dovoz jídla nebo pomoc při jeho přípravě; pomoc s běžnými pracemi k udržování domácnosti – obstarávaní nákupů, praní prádla; zajišťování podání léků; zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (pomoc s vyřizováním záležitostí, psaní dopisů apod.) a provádění dohledu.
      • Na rozdíl od terénní pečovatelské služby je předpoklad, že pracovník odlehčovací služby tráví více času při poskytování péče jednomu klientovi (ne však v tak vysokém rozsahu jako u osobní asistence), navíc může působit i v aktivizaci seniorů a trávit s ním čas i venku.
      • Cena se pohybuje kolem 100–130 Kč za hodinu. Lze ji hradit z příspěvku na péči.
    • Nebo můžete zkusit využít služeb terénní pečovatelské služby 
      • Pečovatelská služba přijede k seniorovi domů a pomáhá mu s různými činnostmi podle individuálních potřeb – sami si vyberete a nasmlouváte, o co máte zájem. Může pomoci s běžnými denními činnostmi.
      • Služba se poskytuje v předem vymezeném čase, pečovatelky se mohou střídat.
      • Cena se pohybuje kolem 120–130 Kč za hodinu. Lze ji hradit z příspěvku na péči.
  3. Můžete se obrátit také na sociálního pracovníka obecního či městského úřadu anebo na SOCIO INFO POINT v Brně.
    • Sociální pracovník vám poskytne informace o existující podpoře.
    • Může vás odkázat na další organizace ve vašem okolí, které vám mohou pomoci.
    • Na úřadu tohoto pracovníka hledejte v odboru, který má v názvu slovo „sociální“ (např. sociální odbor, odbor sociálních věcí, odbor sociální a zdravotní).
  4. Bavte se o této situaci se seniorem s předstihem.
    • Vysvětlete mu, že potřebujete dovolenou. Promluvte si s ním o možnostech, jak tuto situaci řešit.
    • Někdy je třeba seniora na takovýto krok připravovat dlouho dopředu, aby vše pochopil a necítil se nepříjemně.
    • Je dobré, aby senior věděl, že až se z dovolené vrátíte, bude se mít kam vrátit i on (hlavně v případě, že využijete pobytových služeb a senior bude nějaký čas mimo domov, v zařízení)
  5. Přemýšlejte s předstihem také o finanční stránce. V případě potřeby si odkládejte potřebné peníze na zaplacení péče o seniora dopředu. Můžete využít i financování z příspěvku na péči.

Existuje spousta možností, které seniorovi pomohou smysluplně trávit volný čas, věnovat se koníčkům a setkávat se s vrstevníky.

  1. Promluvte si se seniorem, co by ho bavilo a co by chtěl dělat. 
  2. Zamyslete se nad tím, jestli existují nějaké činnosti, které by senior mohl dělat doma, které by ho bavily a které by zvládl. 
    Může se jednat například o:
    • ruční práce (háčkování, pletení, vyšívání, šití apod.) ať už pro sebe, pro rodinu, přátele …
    • malování (existuje například malování podle čísel, kdy je k dispozici předloha a vybarvují se jednotlivá políčka určenou barvou, anebo antistresové omalovánky) 
    • drobné opravy v domácnosti
    • kutilství
    • pomoc s úklidem, vařením, pečením
    • luštění křížovek, osmisměrek, kvízů, sudoku
    • sběratelství
    • poslouchání hudby
    • čtení knih, časopisů
    • sledování dokumentů, filmů, záznamů divadelních představení
    • poslouchání audioknih
    • hra na hudební nástroj
    • vytváření rodokmenu, sepisování pamětí pro mladší členy rodiny
    • prohlížení rodinných fotografií, vytváření fotoalb
    • psaní deníku
    • zahradničení (může být i doma a na balkoně)
    • cvičení, protahování
    • návštěvy přátel
    • psaní dopisů (nebo e-mailů) přátelům
    • starost o domácí zvíře
    • hraní her na počítači, notebooku, tabletu
    • využití moderní techniky a různých komunikačních kanálů pro prohloubení kontaktu s rodinnou, přáteli… (např. WhatsApp, Skype, …), nebo jen „obyčejné zavolání“
    • výlety do přírody, procházky, zájezdy (např. s místní organizací seniorů)
    • sportovní a relaxační aktivity úměrné zdravotnímu stavu a možnostem (plavání, běhání, jízda na kole, saunování, rehabilitační cvičení, masáže…)
    • pěstování vztahů a kontaktů i mimo úzkou rodinu
    • vzdělávání, sebevzdělávání – např. Univerzita třetího věku, různé vzdělávací kurzy a aktivity
    • dělat věci pro radost (dopřát si něco hezkého – dobrou kávu a zákusek, kadeřnici, pedikúru, manikúru, koupit si něco pěkného …)
    • pěstovat humor, pohodu, dobrou náladu, pozitivní pohled na svět
  3. Obraťte se na místní organizace a spolky, které pořádají různé aktivity pro seniory 
    • Ty jsou určené pro poměrně soběstačné seniory, kteří jsou schopni se sami nebo s pomocí svých blízkých dopravit na místo konání. Ceny za aktivity se pohybují v řádech desítek korun a stokorun.
    • Senior může například jezdit na výlety, chodit na společné procházky, cvičit, setkávat se s dalšími lidmi anebo se třeba vzdělávat. Některé organizace se zaměřují také na procvičování paměti anebo spolupracují s dobrovolníky, kteří jezdí za seniorem domů a tráví s ním volný čas. Senior se může věnovat kreativním činnostem jako malování, ruční práce či zpěv.
    • Organizace často nabízejí, aby se zájemce přišel podívat, jak setkání probíhá, a pak se sám rozhodl, jestli se chce přidat. Akce mohou být pravidelné, ale také nárazové. 
  4. Informace o volnočasových aktivitách pro seniory můžete také získat na sociálních odborech obecních a městských úřadů.
  5. Senior může svou činností také pomáhat druhým, což dá jeho aktivitám další smysl. Ať už rodinným příslušníkům, sousedům anebo místní komunitě. Můžete se také podívat například na tvoření pro neziskové organizace a spolky:

 Seniorský věk neznamená, že by měl člověk přestat být aktivní. Neplatí, že starý člověk musí sedět jenom doma. Jakákoliv aktivita ovlivňuje fyzické a psychické funkce v těle, odstraňuje napětí, pomáhá zbavovat se stresu a strachu. Může poskytnout prostor pro sebevyjádření, odreagování a přinášet pocit užitečnosti a radosti.

V nějakou chvíli se vám může zdát, že se senior začíná chovat trochu divně, zapomíná a občas působí zmateně. Dávejte pozor, protože se může jednat o projevy nastupující demence a je důležité včas reagovat, abychom omezili její rychlý rozvoj a adekvátně o seniora pečovali.

  1. Co je to demence? Alzheimerova choroba?
    • Demence, jejíž nejčastější příčinou je Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku projevující se ztrátou nervových buněk v některých částech mozku. V průběhu času způsobuje zhoršování různých funkcí mozku, mezi které patří paměť, myšlení, jazyk, plánování a také osobnost.
  2. Máte pochybnosti a chcete zjistit, jestli je to skutečně demence? Jaké má příznaky?
    • Česká alzheimerovská společnost vytvořila Seznam deseti příznaků Alzheimerové choroby a Dotazník určený pro rodinu a přátele. Pomocí něho můžete sami vyhodnotit, jestli potíže seniora odpovídají příznakům nemoci.
    • Pomoci vám může i ebook paní Prajznarové Jak u svého rodiče poznat začínající demenci (můžete si objednat na: https://peceosverodice.cz/).
    • Když máte podezření, že senior trpí Alzheimerovou chorobou, je vhodné navštívit praktického lékaře, který udělá základní testy. Podle jejich výsledků rozhodne o doporučení návštěvy specialisty – neurologa nebo návštěvu geriatrické ambulance, kde provedou komplexní diagnostiku a terapii osob s kognitivními poruchami, včetně Alzheimerovy demence.
  3. Jak se postarat o seniora s demencí?
    • U každého člověka, který trpí demencí, se tato nemoc projevuje jedinečným způsobem. To znamená, že se nedá dopředu určit, které příznaky nemoci se u nemocného projeví, a jak rychle bude nemoc postupovat. Prognózy jsou velmi nejisté a je proto i velmi náročné plánovat péči.
    • Seznamte se s popisem nemoci, a jak se obecně vyvíjí v jednotlivých fázích. Nebudete pak překvapeni.
    • Setkejte se jako rodina a pokuste se (pokud možno i se seniorem) naplánovat péči – ať již v domácím prostředí nebo v zařízení.
    • Pokud se rozhodnete o seniora s demencí pečovat doma, může vám pomoci popis k životní situaci, SENIOR SE KE MNĚ STĚHUJE, ZAČÍNÁM O NĚJ PEČOVAT.

Situace pečujícího o seniora s demencí je ale náročnější. Přetížení a vyhoření pečujícího hrozí dříve. Pokuste se proto zabezpečit si alespoň nějakou formu podpory a pečujte i o sebe.

Jako cenný zdroj rad pro pečující můžete využít tipy České alzheimerovské společnosti – ať již se týkají úpravy domácího prostředí, komunikace, režimu dne, aktivit, ale i toho, jak se zachovat a pomáhat na dálku, když bydlíte od seniora daleko.

Můžete si také poslechnout 7. díl podcastu o sendvičové generaci: Jak pečovat o seniora trpícího Alzheimerovou chorobou

Anebo si přečíst naše články na blogu: 

Co když senior trpí Alzheimerovou chorobou? 

Co obnáší péče o seniora s Alzheimerem

Postupná ztráta sluchu, hlavně ve stáří, je bohužel běžnou součástí našich životů. Mnoho lidí si ale nerado takovou situaci připouští a raději své problémy s porozuměním okolí přehlíží a odmítá si je přiznat.

Někdy dokonce ze svých problémů obviňují ostatní a v krajním případě může dojít až k sociální izolaci.

  • Je proto důležité o problému se seniorem mluvit a být trpěliví. Snažte se zajistit si vždy ty nejlepší a nejvhodnější podmínky k vzájemné komunikaci. Vyplatí se vám to.
    • Před rozhovorem navažte oční kontakt. Pokud se na vás senior nedívá, nemusí vědět, že na něj mluvíte, a co říkáte.
    • Volte vždy klidné prostředí, vypněte všechny zvuky, které by vás mohly rušit.
    • Stůjte, seďte tak, abyste neměli světlo za zády, a aby seniorovi nesvítilo do očí.
    • Mluvte pomaleji, jasně a jednoduše.
    • Na konci každého uceleného sdělení udělejte pauzu a zeptejte se, jestli všemu porozuměl. Na závěr hovoru se ho zeptejte, jestli nepotřebuje něco upřesnit nebo nějaké informace napsat.
  • Může se stát, že toho na vás bude moc nebo budete mít pocit, že jsou vaše snahy marné a vše se opakuje pořád dokola, to je přirozené. Komunikace s někým, kdo vám opravdu špatně rozumí, může být psychicky náročná pro obě strany.
  • Nejdůležitější je návštěva odborníka, v tomto případě foniatra a řešení případných kompenzačních pomůcek, které dokáží opravdu efektivně zlepšit kvalitu seniorova života.
  • Můžete se také obrátit na konzultanty a konzultantky organizace Tichý svět, kteří mohou pomoci s celým procesem, umí poradit v oblasti příspěvků na kompenzační pomůcky a nároků na ně, poradí s výběrem vhodného odborníka a ví, jak nabízet všestrannou podporu v této životní situaci.

Poslechněte si díl podcastu o sendvičové generaci: 23. Jak řešit problémy se sluchem

Může se stát, že náš blízký ztratí schopnost se vyjadřovat. Bude mu dělat problém mluvit, tvořit věty a používat ta správná slova.

Afázie je narušení komunikace, ke kterému dochází při poškození mozku. Toto poškození může vzniknout v důsledku úrazu, nádoru, rozvíjejícího se kognitivního deficitu, ale nejčastější příčinou je cévní mozková příhoda – krvácení nebo mrtvice. V důsledku toho člověk nedokáže komunikovat jako dříve. Inteligence ale zůstává zachována, a to i u nejtěžší formy afázie, tzv. globální, kdy pacient nerozumí svému okolí a ani se nedokáže slovně vyjádřit.

  • Pokud je vznik afázie náhlý, a navíc i doprovázen dalšími projevy, jako je oslabení končetin na jedné straně těla, pokles koutku, náhlá úporná bolest hlavy, vždy by měli volat záchrannou službu.
  • Člověk s afázií může zpočátku reagovat podrážděně. Především pokud má narušenou i složku porozumění, může mít tendence uzavírat se do sebe, nekomunikovat a spadnout do sociální izolace. To však v boji s afázií nepomáhá. 
Jak podpořit blízkého s afázií?
  • Důležitý je citlivý přístup, nastavení primárního komunikačního systému, jakéhokoliv, ať už se jedná o komunikaci ve formě ano/ne, prostřednictvím obrázků, gestikulaci či tužku a papír. 
  • Dále je potřeba zajistit svému blízkému kvalitní péči, na které se podílí více odborníků, především neurolog, klinický logoped, fyzioterapeut a ergoterapeut, v případě rozvoje deprese také psycholog, psychiatr.
  • Doporučujeme se o výběru pomůcek a náročnosti cvičení radit s klinickým logopedem.
  • Je potřeba se přizpůsobit, obrnit trpělivostí a nabídnout podporu a pomoc

Pokud jsou projevy plíživější a nebo hledáme pomoc pro člověka, který například prodělal cévní mozkovou příhodu, můžete využít web www.cojeafazie.cz anebo aplikaci  www.afaslovnik.cz

  1. Zkuste se domluvit v rodině, kdo by měl možnost a čas seniora navštěvovat, popovídat si s ním, trávit s ním čas.
    • Pokud to lze, střídejte se.
    • Můžete zapojit své děti, vnoučata.
    • Ukazujte například seniorovi fotky z výletů, povídejte mu o tom, co jste vy a další členové rodiny zažili, vtahujte ho do rodinného dění.
    • Ptejte se ho, co mu udělalo radost, jak se cítí, naslouchejte.
    • Vnímejte, co říká a co potřebuje.
    • Umožněte mu sdílet pocity a zážitky.
    • Nechte ho mluvit i o nepříjemných a negativních věcech.
    • Nesnažte se ho za každou cenu zabavit, někdy stačí jen být na blízku. 
  2. Jestliže to jde, volejte si se seniorem.
    • Pokud je to možné, zkuste ho naučit, jak používat videohovor, sociální sítě anebo nějaký chat, kde si může s rodinou psát, posílat fotky apod. 
  3. Zvažte, jestli je v okolí seniora někdo ze sousedů, kdo by mohl se seniorem občas promluvit, potkat se s ním, zajít na návštěvu.
    • Má senior nějaké sousedy svého věku? Jaký má s nimi vztah? Mohl by se seznámit? 
  4. Pomozte seniorovi, aby udržoval kontakt se svými přáteli (současnými anebo zkusil kontaktovat ty bývalé)
    • Může si s nimi volat, psát dopisy, anebo za nimi například zajet či je pozvat k sobě domů. 
  5. Můžete kontaktovat místní organizace a spolky, které pořádají různé aktivity pro seniory 
    • Ty jsou určené pro poměrně soběstačné seniory, kteří jsou schopni se sami nebo s pomocí svých blízkých dopravit na místo konání. Ceny za aktivity se pohybují v řádech desítek korun a stokorun.
    • Senior může například jezdit na výlety, chodit na společné procházky, cvičit, setkávat se s dalšími lidmi anebo se třeba vzdělávat. Některé organizace se zaměřují také na procvičování paměti anebo spolupracují s dobrovolníky, kteří jezdí za seniorem domů a tráví s ním volný čas. Senior se může věnovat kreativním činnostem jako malování, ruční práce či zpěv.
  6. Senior se také může obrátit na LINKY DŮVĚRY
    • Jedná se o telefonickou bezplatnou, anonymní a odbornou službu, kterou poskytují proškolení pracovníci.
    • Pomáhá seniorům a jejich pečujícím překonat tíživé životní situace, mezi které patří: osamělost, ztráta smyslu života, potíže v mezilidských vztazích, krizové situace ohrožující život či zdraví, osobní obtíže (strach, nespavost, úzkost, deprese apod.), vyrovnání se se smrtí blízkého člověka.
    • V rámci linky důvěry se taky poskytuje poradenství ohledně: dávek v seniorském věku (příspěvek na péči, příspěvek na bydlení či mobilitu nebo jiné možné příspěvky), sociálně právních záležitostí (bytová problematika, dědictví, opatrovnictví a další) domácího násilí nebo týrání (v rodině nebo kterého se dopouští např. personál v pobytovém zařízení).
    • Kromě telefonní linky některé organizace nabízejí i možnost mailové komunikace, případně chat.
  7. Můžete zkusit využít pomoci neziskových organizací, které mají programy pro dobrovolníky, kteří za seniory dochází a tráví s nimi čas.

Můžete se také stát pečující osobou „na plný úvazek“.

Abyste mohli čerpat výhody pro pečující, musíte být zaevidováni jako pečující osoba na Úřadu práce a musíte být uvedeni jako poskytovatel péče v příspěvku na péči. Pokud zde nebudete uvedeni jako poskytovatel pomoci, nejste z pohledu zákonů pečující osobou, doba péče se vám nebude započítávat do důchodového pojištění a nebude vám hrazeno zdravotní pojištění.

  1. Nahlaste se na Úřadu práce jako pečující osoba.
  2. Cena za péči je na dohodě mezi vámi a seniorem. Nevzniká tady pracovní smlouva, ale velmi podobný dokument, který se nazývá „smlouva o péči“.
    • Rodinní příslušníci se často dohodnou pouze ústně – kdo pečuje, jak a za kolik peněz. Mezi osobami, které si nejsou blízké, je nutné mít písemnou smlouvu.
    • Cena péče se stanovuje často podle skutečné výše přiznaného příspěvku na péči. Cenu ovlivňuje také finanční situace opečovávaného.

Být pečující osobou přináší nejen výhody, ale i povinnosti. Pokud chcete čerpat výhody, musíte se o ně sami přihlásit. A to proto, že Úřad práce nepředává dál informace, koho zaregistroval jako pečující osobu.

  1. Je potřeba kontaktovat vaši zdravotní pojišťovnu. Stát vám za každý měsíc péče uhradí zdravotní pojištění, pokud pečujete o osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni závislosti II. – IV.
    • Musíte zdravotní pojišťovně doložit potvrzení o poskytování péče, které vám vydá Úřad práce – a to do 8 dnů od vydání rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči
    • Zdravotní pojištění máte hrazené pouze v případě, když pečujete o blízkou osobu ve II., III. nebo IV. stupni závislosti.
  2. Aby se vám doba péče započítala do důchodového pojištění, musíte pečovat o blízkou osobu ve II., III. nebo IV. stupni závislosti. Musíte na okresní správě sociálního zabezpečení podle svého trvalého pobytu podat návrh na zahájení řízení o vydání rozhodnutí o době a rozsahu péče
    (více informací na cssz.cz).
    • Návrh se podává po skončení péče. Nebo během péče v souvislosti s podáním žádosti o důchod.
    • Po ukončení péče se nahlásíte na Českou správu sociálního zabezpečení. Doložíte „Potvrzení prokazující dobu poskytování péče“, které vám na vaši žádost vydá Úřad práce.
    • Doba, kdy pečujete o osobu blízkou, se bere jako takzvaná „náhradní doba pojištění“. Náhradní doba pojištění je období, ve kterém se neodvádí žádné sociální pojistné, přesto se tyto doby za určitých podmínek započítávají do potřebných let pojištění pro důchod.
  3. Pokud bude osoba, o kterou pečujete, hospitalizována déle než kalendářní měsíc, zaniká jí nárok na výplatu příspěvku na péči po dobu hospitalizace. Stát vám v tomto případě zdravotní pojištění přestane hradit.
    • Vy si pak musíte pojištění za dané období buď uhradit sami, nebo se musíte zaevidovat na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, aby vám zdravotní pojištění uhradil stát.
  4. Pokud je opečovávaný v nemocnici, musíte to jako pečující osoba hlásit do 8 dnů na Úřad práce.
  5. Při péči o seniora si můžete neomezeně přivydělat, nebo pracovat i na plný úvazek.
  6. Po ukončení péče máte nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud jste během dvou předchozích let platili sociální pojištění alespoň dvanáct měsíců.

Jak postupovat v případě, že chcete pečovat o seniora „na plný úvazek“ vám poradí také například v SOCIO INFO POINTU v Brně, SENIOR POINTU anebo jiné PORADNĚ. Na co máte jako pečující nárok se můžete dočíst i na stránkách Revue pro sociální politiku a výzkum. Můžete využít i publikace organizace Cesta domů anebo Pečuj doma

Můžete kontaktovat také sociálního pracovníka obecního či městského úřadu.

  • Sociální pracovník vám poskytne informace o existující podpoře.
  • Může vás odkázat na další organizace ve vašem okolí, které vám mohou pomoci.
  • Na úřadu tohoto pracovníka hledejte na odboru, který má v názvu slovo „sociální“ (např. sociální odbor, odbor sociálních věcí, odbor sociální a zdravotní).
Můžete si také poslechnout 6. díl podcastu o sendvičové generaci anebo si přečíst náš článek Na úřady se choďte ptát, třeba i opakovaně

Pamatujte, že poskytování péče je o hledání společné cesty spolu se seniorem. Zamyslete se nad svými potřebami a možnostmi. Respektujte potřeby seniora, chovejte se k němu ohleduplně a s úctou, ale na druhou stranu si dejte pozor na zneužívání vaší ochoty.

Máte právo přestat pečovat. Pokud Vás péče zmáhá, je náročná, nebojte se obrátit na pečovatelské služby nebo terénní či pobytové odlehčovací služby.

Chraňte také své vlastní zdraví a psychickou pohodu

Vyrovnávání se s nevyléčitelnou nemocí seniora představuje velmi náročnou situaci jak pro samotného nemocného, tak pro jeho nejbližší okolí. Pokusili jsme se sepsat několik bodů, které vám mohou tuto cestu ulehčit. 

  1. Ptejte se ošetřujících lékařů na všechny informace týkající se zdravotního stavu pacienta
    • Zajímejte se, jak bude léčba probíhat, jaké nežádoucí účinky se mohou objevit
    • Pokud se zdravotní potíže zhoršují, hledejte spolu s lékařem řešení, které pomůže nepříjemné projevy zmírnit.
    • Využijte služeb tzv. paliativní péče, ta dokáže tišit nejen bolesti a další průvodní jevy nemoci, ale také mírnit duševní utrpení a stres. Její součástí je vstřícná, otevřená a empatická komunikace lékaře s pacientem a rodinou, kteří se zásadním způsobem podílí na tvorbě plánu péče.
  2. V případě, že je péče o seniora v domácím prostředí náročná, máte pocit, že ji nezvládáte, nebojte se obrátit na sociální a zdravotní služby.
    • Uvědomte si, že není ostuda něco nezvládnout.
    • Jednou z možností, je obrátit se na praktického lékaře, aby seniorovi předepsal DOMÁCÍ ZDRAVOTNÍ PÉČI. Cílem domácí zdravotní péče je zajistit zdravotní péči ve vlastním prostředí pacienta, ať už je to u něj doma, nebo u jeho rodiny. Je možné ji využít, když je potřeba pacientovi pravidelně píchat injekce, podávat infuze, stav pacienta vyžaduje cévkování, převazy, rehabilitaci, odběry krve apod.
    • Můžete se také informovat o možnostech, které nabízí HOSPIC. Zavolejte sociálnímu pracovníkovi hospice a domluvte se na osobní schůzce, na které se zeptejte na vše, co budete potřebovat. 
  3. Pokud je to možné, promluvte si se seniorem o tom, kde a jak by chtěl strávit zbytek života.
    • Pokuste se ujasnit, jaké máte vy i senior přání a jaké jsou reálné možnosti.
    • Je třeba dopředu zvážit síly.
    • Může se stát, že senior bude trvat na tom, aby zůstal doma, ale vy víte, že péči o něj doma nezvládnete, že o něj nebude možné takto pečovat, a bude nutné využít sociálních zařízení. V takovém případě se snažte seniorovi situaci trpělivě a citlivě vysvětlovat. Zdůrazněte, že i tak s ním budete trávit čas a nechcete ho prostě někam odložit. Nabídněte seniorovi, že můžete společně vybrat zařízení, které by vám i jemu nejvíce vyhovovalo. 
  4. Nebojte se se seniorem mluvit. Komunikujte spolu.
    • Nebojte se emocí, jak vašich, tak seniora. Je přirozené dát jim průchod, ať už se jedná o pláč, smutek, vztek anebo třeba strach.
  5. Povzbuzujte seniora v tom, ať zkouší dělat něco, co má rád, co mu zlepší náladu. 

Víme, že péče o umírajícího člena rodiny je pro jeho nejbližší nelehká a náročná.  Senior může konec svého života strávit v domácím prostředí, anebo v sociálním zařízení. Péče v domácím prostředí nemusí být vždy proveditelná a není nic špatného na tom, pokud využijete jiné varianty.

  1. S péčí o seniora mohou pomoci další členové rodiny a také odborníci. Obraťte se na příbuzné. Využijte služeb paliativní péče, odlehčovacích služeb, terénní pečovatelské služby. Může se stát, že některé služby budou mít plnou kapacitu, zkuste jich obvolat více a nevzdávat se v hledání podpory.
  2. Nesmírně důležitá je komunikace se seniorem. Umírající často potřebuje, aby mu někdo naslouchal, aby se mohl vypovídat, mohl se svěřit se svým strachem a problémy, mluvil o svém životě.
    • Buďte připraveni naslouchat.
    • Nechte seniora mluvit o čemkoli bude on sám chtít.
    • Můžete si popovídat o něčem, na co dříve nebyl čas ani prostor.
    • Zkuste seniora podpořit, aby svůj život hodnotil pozitivně.
    • Nebojte se komunikovat také neverbálně, beze slov, například držením za ruku, pohlazením nebo pohledem do očí.
    • Snažte se o svůj vnitřní klid.
    • Neobávejte se ale emocí a neskrývejte je.
    • Pokuste se vyhnout prosbám, aby senior neumíral.
    • Pokud chcete seniorovi říct něco důležitého, tak to udělejte. Můžete si navzájem odpustit, říct, jak je vám blízký, poděkovat mu, anebo cokoli, co máte na srdci a co by vás mohlo tížit, že jste to nestihli vyslovit.
    • Dejte umírajícímu prostor se rozloučit. 
  3. Senior se však také může uzavírat do sebe, může ztrácet kontakt s tím, co se děje tady a teď. Může říkat něco, co vám nedává smysl, chovat se zvláštně, nepoznávat blízké osoby a okolí.
    • Uvědomte si, že se nejedná o známku odmítání, anebo o nedostatek lásky.
    • Umírající v těchto případech ztrácí kontakt s realitou, to ale neznamená, že tu pro něj nemůžete být. 
  4. Často se stává, že chce umírající nějakým způsobem uzavřít všechny otevřené věci. Nabídněte mu pomoc.
  5. Pokuste se také odpočívat a myslet sami na sebe. 
  6. Můžete se také obrátit na některou z PORADEN PRO PEČUJÍCÍ, svěřit se pracovníkům, požádat o radu a nebýt na to sami.
  7. Vnímejte sami sebe jako provázejícího, někoho, kdo je na blízku. Péče nemusí být jen stres, ale také obohacení.
  8. Ztráta blízkého člověka bolí. Neodmítejte truchlení. Je to přirozená reakce. Je potřebná k tomu, abyste se vyrovnali se ztrátou, smířili se s ní, přijali ji a začali žít jiný život – tentokrát bez zemřelého. Dopřejte si čas, buďte k sobě trpěliví, vyrovnat se se zármutkem nějakou dobu trvá.

Smrt blízkého je velmi náročná a bolestná situace. Pokud dojde k úmrtí v domácím prostředí, je potřeba zařídit několik věcí. 

První otázka, co nás může napadnout je, jak poznáme, že je náš blízký zemřel? Zaměřte se na tyto znaky:

  • Není patrné dýchání
  • Není hmatný pulz (na krku)
  • Zemřelý nereaguje ani na silné podněty
  • Zornice očí jsou široké a nereagují na světlo
  • Oči mohou zůstávají otevření a nejdou zavřít
Volejte lékaře

Pokud se u vašeho blízkého objeví některé z těchto příznaků, tak prvně zavolejte praktickému lékaři, který vašeho blízkého ošetřoval. Anebo volejte zdravotnickou záchrannou službu – 155. Popište jim situaci a řekněte, že se zřejmě jedná o očekávané úmrtí.

Před příjezdem lékaře s tělem zemřelého nemanipulujte.

Pro ohlášení úmrtí neexistuje žádná zákonem daná lhůta. Je možné lékaře volat ihned nebo několik hodin počkat. Pokud smrt nastala během noci, je v pořádku počkat až do rána.

Zavolejte současně příbuzným, blízkým

Nebojte se zavolat vašim blízkým, aby vás podpořili. Nebuďte na vše sami, řekněte si o pomoc.

Připravte si doklady

Pro lékaře je třeba nachystat:

  • občanský průkaz zemřelého
  • kartičku jeho zdravotní pojišťovny
  • lékařské zprávy
Převezměte ohledací list

Aby si pro zemřelého mohla přijet pohřební služba, která následně zařídí pohřeb, je nutné prohlédnutí těla lékařem, který vystaví ohledací list (list o prohlídce zemřelého). Vždy je vystavován v několika vyhotoveních, z nichž každé z vyhotovení je určeno pro jiný účel:

  • Část A pro statistický úřad
  • Část B1 pro matriční úřad
  • Část B2 je určena vypraviteli pohřbu
  • Část B3 náleží pohřební službě zajišťující pohřeb

Lékař, který ohledací list vystavil, je zodpovědný za jeho zaslání příslušnému matričnímu úřadu, který na jeho základě vystavuje do 30 dní od přijetí úmrtní list.

Kontaktujte pohřební službu, aby odvezla tělo zemřelého

Ve chvíli, kdy máte od lékaře vystavený ohledací list, kontaktujte pohřební službu. Je pouze na vás, kterou pohřební službu si vyberete. Pohřební službu můžete volat kdykoliv. Její pracovníci jsou připraveni vyzvednout tělo i uprostřed noci. S úředníkem pohřební služby se dohodněte jaké úkony za vás zajistí a jaké nikoli. 

Vyberte si pohřební službu, která zajistí pohřeb/rozloučení

Pro další úkony totiž můžete využít i jinou pohřební službu, než která již zemřelého převezla. Rozhodnutí záleží jen na vašem uvážení. Pozor na to, pokud vás pohřební služba kontaktuje sama, jedná se totiž nejen o neetické chování, ale také o chování zákonem zakázané.

Zajištění pohřbu/uložené ostatků

Existuje mnoho různých druhů pohřbu, ze kterých si můžete vybrat. Zde jsou nejčastější možnosti:

  • Pohřeb do země
  • Kremace s obřadem
  • Kremace bez obřadu
  • Církevní pohřeb
  • Přírodní pohřeb

Pietní uložení ostatků se provádí:

  • uložením urny do hrobu, do klasického stávajícího nebo nově zakoupeného hrobového místa nebo urnových hrobových míst
  • uložením urny na povrchu hrobu
  • rozptylem na udržovaných rozptylových loučkách na plochy trávníků
  • vsypem na vsypové loučky do pronajaté jamky, s možností uložení dalších dvou uren
  • uložením urny v kolumbáriu do pronajaté schránky
  • uložením urny do společného hrobu
Co dalšího je potřeba vyřídit

Odevzdání dokladů zemřelého na úřadech:

  • občanský průkaz – pokud si jej neponechá matriční úřad v území, kde k úmrtí došlo, odevzdáme jej spolu s oddacím listem a rodným listem na matriku obecního úřadu v místě trvalého bydliště zesnulého
  • řidičský průkaz – odevzdáme na dopravní inspektorát
  • průkaz pojištěnce – odevzdáme na jakoukoli pobočku příslušné zdravotní pojišťovny
  • cestovní pas – odevzdáme orgánu příslušnému k jeho vydání (obecní úřad obce s rozšířenou působností), popřípadě matričnímu úřadu nebo nejbližšímu útvaru Policie ČR
  • vojenskou knížku – odevzdáme na obvodní (okresní) vojenskou správu
  • starobní (invalidní) důchod – v případě, že zesnulý pobíral starobní důchod, je třeba úmrtí nahlásit na Okresní správě sociálního zabezpečení nebo na poště, která důchod vyplácela
Placené pracovní volno na pohřeb

Placené pracovní volno se poskytuje:

  • Dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a další den k účasti na pohřbu těchto osob.
  • Jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela sourozence zaměstnance a další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob.
  • Nezbytně nutnou dobu, nejvýše jeden den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným nejbližším příbuzným, ale žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti, a další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob.
Nebojte se truchlit

Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka námi může zmítat zmatek, chaos a šok. Jsme jakoby ohlušeni a omámeni a ještě úplně nechápeme, že náš blízký nežije. Ztrácíme schopnost adekvátně vnímat a prožívat. Je to ale v podstatě normální reakce na ztrátu blízkého člověka, na tu nejbolestivější zkušenost v našem životě.

Nebuďte na to sami, v případě potřeby se obraťte i na odborníky

klarapomaha.cz

poradenstvi-pro-pozustale.cz

poradci-pro-pozustale.cz

umirani.cz

Video České společnosti paliativní medicíny: Co dělat bezprostředně po úmrtí

Péče o sebe

  1. Můžete využít služeb některé sociálně právních poraden (pro Jihomoravský kraj je naleznete v našem ADRESÁŘI) ANEBO PORADEN PRO PEČUJÍCÍ
    • Pomáhají zorientovat se a pochopit situaci, ve které se nacházíte, a poskytují rady, jak ji můžete zvládnout. Pomáhají se žádostmi o různé druhy sociálních dávek, poskytují komplexní informace o nabídce sociálních služeb.
    • Některé poradny se zabývají také dluhovým poradenstvím.
    • Pracovníci poskytují poradenství osobně, telefonicky nebo e-mailem.
  2. Zkuste kontaktovat sociálního pracovníka obecního či městského úřadu (v Brně můžete využít SOCIO INFO POINT).
    • Sociální pracovník vám poskytne informace o existující podpoře.
    • Může vás odkázat na další organizace ve vašem okolí, které vám mohou pomoci.
    • Na úřadu tohoto pracovníka hledejte na odboru, který má v názvu slovo „sociální“ (např. sociální odbor, odbor sociálních věcí, odbor sociální a zdravotní).
  3. Můžete také využít online SOCIÁLNÍHO PORADCE PRO ORIENTAČNÍ VÝPOČET NÁROKU NA DÁVKU
    • Pomůže vám odhadnout, jestli máte nárok na nějakou dávku nebo příspěvek. Poskytne i další rady, jak řešit tíživou sociální situaci.
  4. Můžete využít možnosti KRÁTKODOBÉHO, případně DLOUHODOBÉHO OŠETŘOVNÉHO
  5. Pokud jste dali v zaměstnání výpověď kvůli péči, zaevidujte se na Úřadu práce, kde můžete zažádat o podporu v nezaměstnanosti.
  6. Senior může žádat o PŘÍSPĚVEK NA PÉČI.
    • Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. A to v takovém rozsahu, který stanovuje stupeň závislosti podle zákona o sociálních službách.
    • Výše finančního příspěvku se odvíjí od toho, jak moc potřebuje senior pomoc někoho jiného.
    • Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:
      • mobilita
      • orientace
      • komunikace
      • stravování
      • oblékání a obouvání
      • tělesná hygiena
      • výkon fyziologické potřeby
      • péče o zdraví
      • osobní aktivity
      • péče o domácnost
    • Existují čtyři stupně závislosti:
      • stupeň I (lehká závislost), výše měsíčního příspěvku je 880 Kč
      • stupeň II (středně těžká závislost), výše měsíčního příspěvku je 4 400 Kč
      • stupeň III (těžká závislost), výše měsíčního příspěvku je 8 800 Kč u osob, které využívají pobytové sociální služby, a 12 800 Kč u osob, které nevyužívají pobytové služby
      • stupeň IV (úplná závislost), výše měsíčního příspěvku je 13 200 Kč u osob, které využívají pobytové sociální služby, a 19 200 Kč u osob, které nevyužívají pobytové sociální služby
    • Z poskytnutého příspěvku pak senior hradí pomoc, kterou může poskytovat osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.
    • Příspěvek vyřizují úřady práce v místě trvalého bydliště seniora.
  7. Senior může také žádat o PŘÍSPĚVEK NA MOBILITU anebo o PŘÍSPĚVEK NA ZVLÁŠTNÍ POMŮCKU.

Zorientovat se v typech sociálních dávek vám může pomoci také Přehled sociálních dávek, který zpracovalo Centrum pro pečující Třeboň.

Dělíte svůj čas mezi stárnoucí rodiče, děti a někdy už také svá vnoučata. Pomáháte a děláte vše, co můžete, ale sami už nemůžu. Narůstá únava, vyčerpání, frustrace a pomalu se vkrádá myšlenka: „Já musím myslet na všechny, ale kdo myslí na mě?

A to je vlastně pravda. Na sebe totiž musím myslet především. Pamatujme na „princip přežití“. Při problému musíme nejprve nasadit dýchací masku sobě, teprve poté druhým. Pokud zkolabuji já, dolehnou následky jak na generaci seniorů, tak na generaci dětí a vnoučat.

Co by vám mohlo pomoci, na co byste neměli zapomenout?

  1. Pečujte o sebe
    • Hlídejte si vlastní soukromí – nebuďte druhým k dispozici 24 hodin denně.
    • Stanovte jasná pravidla a mantinely – nenechávejte se trvale přetěžovat potřebami druhých – nebudou si vás o to víc vážit, většinou spíš naopak …
    • Naučte se říkat jasné „NE“ směrem k oběma stranám – vůči dětem i rodičům.
    • Vytvořte si prostor a čas jen pro sebe, pro své koníčky, pro vlastní potřeby.
    • Dopřejte si chvíle odpočinku, klidu, pohody; dělejte v nich to, co dělá radost vám samotným.
    • Vědomě pečujte o zachování rovnováhy čtyř nejdůležitějších oblastí života – tzn. o oblast vztahů, profesního života, péče o sebe a oblast smyslu.
    • Pravidelně si vytvářejte prostor pro nastavení, obnovení a udržení této rovnováhy.
    • Snažte si udržet základní pozitivní „naladění“ – vnímejte vaši situaci objektivně, ale také např. s vědomím dočasnosti některých náročných situací a fází života…
  2. Chraňte si svůj partnerský vztah
    • Váš partner nesmí být připraven o své místo – je mnohem důležitější než to, zda stihnete usmažit řízky či umýt okna babičce…
    • Partner potřebuje zažívat, že je pro vás důležitý, nenahraditelný, jedinečný…
    • Dávejte prostor také trávení času a společným aktivitám s vaším partnerem. Poslední, co byste „potřebovali“ je začít v náročné životní fázi ztrácet vlastního partnera.
    • Přemýšlejte, co vás spojuje, co vás oba těší a baví, jak můžete alespoň část času trávit společně, čím můžete partnerovi udělat radost a udělejte to. 
    • Buďte k partnerovi upřímní – svěřujte se mu s tím, co prožíváte, z čeho máte radost, co vás trápí, co ve vás vzbuzuje obavy a úzkost.
    • Říkejte si partnerovi o podporu a pomoc.
    • Řešte situace v rodině společně s partnerem a rozhodnutí dělejte pokud možno ve vzájemném souladu a shodě – pak mohou i náročné situace posílit váš vzájemný vztah.
  3. Delegujte úkoly i na další osoby
    • Nedopusťte, aby veškerá péče zůstala jen na vás – to vede k přetížení, frustraci a dlouhodobé nespokojenosti.
    • V případě péče o děti je zapojujte a veďte k samostatnosti úměrné jejich věku a zralosti (dle věku je možné rozumně rozdělit úkoly tak, abyste nebyli na vše sami).  
    • Do případné péče o seniora vtahujte i další osoby, vč. širší rodiny, dohodněte se, co, kdo a kdy může zajistit a převzít, včetně např. časového harmonogramu, rozdělení „služeb“, úkolů…
    • Hovořte o své situaci a pocitech s ostatními členy rodiny v klidu a včas, abyste předcházeli možným konfliktním situacím.
    • Má-li senior realistický náhled na svou situaci (jedná-li se o péči o seniora), hovořte také s ním, jaké službu by potřeboval zajistit, aby se cítil dobře a prohovořte s ním reálné možnosti vaše i ostatních členů rodiny.
    • Jestliže je senior dosud soběstačný a spíše než fyzickou péči potřebuje psychickou podporu, hledejte možnosti jak společně příjemně a kreativně trávit čas – tak, abyste z toho měli radost i vy (např. společné výlety, zahradničení, vaření, pečení, vyrábění, práce, sport, káva a zákusek…). Také do těchto aktivit zapojujte dle možností další členy rodiny – aby byla vaše „síť vztahů“ co nejpevnější a nezůstávali jste na vše sami.
    • Vyhodnocujte si pravidelně situaci – zda zavedená pravidla fungují, odpovídají aktuální situaci a jsou účinná.
  4. Nerezignujte na svůj profesní život
    • Zvláště, jestliže vás práce baví a vidíte v ní smysl, pak stojí za to o ni „zabojovat“ – ne egoisticky s upřednostněním pouze svých vlastních „zájmů“ a potřeb, ale po důkladném zvážení vaší konkrétní situace, možností a všech okolností.
    • Hledejte cestu, jak si v dané situaci zachovat alespoň minimální možnou míru kontaktu se svou profesí – např. možnost polovičního či zkráceného úvazku, v krajní situaci alespoň příležitostné „záskoky“, výpomoc apod.
    • Udržujte si živé kontakty s kolegy z práce, zajímejte se o dění na pracovišti, účastněte se mimopracovních aktivit.
    • Je-li to možné a vhodné vzhledem k vaší profesi, vzdělávejte se ve svém oboru, zajímejte se o jeho vývoj, abyste neztratili kontakt a mohli se kdykoliv vrátit do pracovního procesu.
    • Pamatujte, že pokud dáváte v současné době přednost péči o vaše blízké, je tato vaše práce stejně hodnotná jako ta profesní – ve vašem zaměstnání. Rozhodně si kvůli tomu nenechejte narušit pocit vlastní hodnoty.
  5. Vyžaduje-li to situace, vyhledejte odbornou pomoc
    • Zvažte, zda a jaký typ pomoci v dané situaci potřebujete – jestli potřebujete pomoc pro sebe, pro seniora, o kterého pečujete nebo například pomoc v domácnosti.
    • Nestyďte se připustit potřebu pomoci – ať pro sebe či pro druhé, a nestyďte se za pocit, že už to nezvládáte a cítíte například vztek, frustraci, bezmoc, beznaděj…  někdy už prostě nepomůže jen sdílení starostí s kamarádkou u kávy a je třeba zvolit pomoc odbornou.
    • Můžete využít různé poradenské služby (PORADNY a SLUŽBY PRO PEČUJÍCÍ) – např. v oblasti psychologické, sociální, sociálně-právní, právní, zdravotní…
    • Vyhledejte si konkrétní možnosti odborné pomoci v dané situaci – jde-li o péči o seniora, například prostřednictvím podpůrných, vhodně zvolených terénních či ambulantních služeb. 
    • Jde-li o přetížení ve vlastní rodině, při péči o děti a domácnost, je možné využít také celou škálu služeb pro domácnost (např. jednou za měsíc si nechat zajistit „velký úklid“, objednat umytí oken, jednou za čas hlídání dětí – dle aktuální situace a potřeb ve vaší rodině…).

Tématu péče o sebe jsme se věnovali také v jednom díle našeho podcastu o sendvičové generaci: Jak podporovat seniora a přitom nezapomenout pečovat sami o sebe

Přejeme vám hodně fyzických a psychických sil, zdraví, lásky, radosti ze života a také moudrosti, abyste dělali správná rozhodnutí a dobře pečovali nejen o druhé, ale také o sebe.

Pozn. Uvedené podněty vychází z normální situace a jsou určeny pro „normální dobu“.

Někdy se však ocitáme také v mimořádné situaci a době. Například v „době koronavirové“, která přinášela z hlediska nároků na péči a podporu (především seniorů) zvláštní výzvy. Zástupci sendvičové generace se tak často dostávali pod silný tlak a stávali se v době karantény určitými prostředníky – „mostem“, mezi sociálně izolovaným seniorem, zbylými členy rodiny i obecně „světem“. V době přísné karantény bylo zvlášť vhodné hledat nové způsoby kontaktu a komunikace se seniorem např. i prostřednictvím většího využití moderní techniky (chytré telefony, WhatsApp, Skype, Facebook, či alespoň častější telefonáty – dle možností a schopností seniora). To vše, pokud možno se zapojením i dalších členů rodiny. Preventivně přemýšlejme i do budoucna o způsobech vzájemného propojení a cestách k zachování živých kontaktů a vazeb.

Se syndromem vyhoření se může potkat kdokoliv z nás, v jakémkoliv věku.

Existuje celá řada symptomů a příznaků. Mezi hlavní ukazatele patří:

  • fyzické a emocionální vyčerpání
  • izolace od ostatních
  • pocity prázdnoty
  • úzkosti a deprese
  • pocity méněcennosti, nedostatečnosti
  • výrazně snížená produktivita a výkon
  • nespavost
  • zvýšená podrážděnost
  • apatie
  • cynismus
  • beznaděj

V případě syndromu vyhoření se vyplatí obezřetnost a rozhodně je lepší prevence než samotná léčba, která může být velmi vleklá a zdlouhavá. Pamatujte, že syndrom vyhoření není jako nachlazení a nezmizí během několika dnů.

Nicméně ani v případě, že jste si diagnostikovali stav vyhoření, není nutné propadat zoufalství. Všechno se dá řešit a ze všeho je cesta ven. Bude to chtít hodně odpočinku, péče o sebe, na místě je určitě i vyhledat odbornou pomoc (např. psycholog, psychoterapeut), která nás správně nasměruje a pomůže s konkrétními kroky.

Účinná terapie se zaměřuje především na:

  • nalezeni praktické pomoci (profesionální péče o rodinného příslušníka, pomoc organizací atp.)
  • zapojení lidí kolem sebe do konkrétních úkolů a povinností
  • pečovat především o sebe, vy jste na prvním místě
  • umění odpočívat, relaxovat, věnovat se i vlastním koníčkům
  • fyzický pohyb, procházky

Více informací: https://www.zzmv.cz/syndrom-vyhoreni

Můžete si také poslechnout 14. díl podcastu o sendvičové generaci: Jak předcházet vyhoření sendvičové generace

Nevíte si rady, jak komunikovat s rodinou a jak se mezi sebou domluvit na řešení krizové situace?

Může se stát, že různí členové rodiny, i samotný opečovávaný, mají rozdílné názory a chtějí situaci řešit jinak, anebo ji neřešit vůbec. Lidé se mohou přestat stýkat, začít se navzájem přehlížet, nemluvit spolu anebo se naopak přizpůsobit, aby byl klid, ale přitom vnitřně trpět. Vznikající konflikty ubírají síly, znesnadňují poskytování péče, zvyšují stres a mohou vést až k pocitům vyhoření.

V takových chvílích je dobré pokusit se spolu domluvit. 

  1. Pokuste se problém řešit konstruktivně.
    • Najděte si s ostatními místo a čas, kdy budete problém řešit (je dobré být najezení, mít klid a nebýt rušeni).
    • Mluvte spolu otevřeně.
    • Zkuste si uvědomit, proč konflikt vznikl a co je příčinou jeho vzniku.
    • Zkuste problém pojmenovat, zjistit, jaká je jeho podstata.
    • Vyhněte se používání vulgarismů, nadávek a vět, které by mohly druhé urazit nebo ranit.
    • Nezabývejte se starými křivdami a věcmi z minulosti.
    • Mluvte o tom, co vy konkrétně potřebujete, co by vám pomohlo.
    • Pokuste se na problém podívat i z jiné, než vaší perspektivy
    • Věnujte pozornost tomu, co druhý říká.
    • Neskákejte ostatním do řeči.
    • Snažte se problém nezlehčovat.
    • Pokud je to jen trochu možné, snažte se být pozitivní, mějte trpělivost a udržujte si nadhled.
    • S výsledným řešením by měli být spokojeni všichni účastníci konfliktu.
    • Řešení problému může mít podobu konsensu (shodli jste se, že vám jde o totéž, v důležitých věcech spolu souhlasíte, každý slevíte v něčem méně podstatném), kompromisu (každý ustoupíte, jednou budou uspokojeny potřeby vaše jednou toho druhého) anebo může dojít k interpersonální remíze (nesouhlasíte spolu, ale je možné s tím žít a nestojí to za hádku).
    • Pokud je jedné straně řešení konfliktu vnuceno, je tím konflikt odsunut a pravděpodobně se projeví později (pravděpodobně s ještě větší intenzitou).  
  2. Další z možností je využít služby tzv. mediace a za pomoci nestranné osoby najít společnou řeč. Při mediaci se znesvářené strany sejdou na neutrální půdě a spolu s mediátorem se snaží najít kompromis.
    • Zkuste oslovit některé z mediačních center, nebo konkrétního mediátora (http://www.amcr.cz/).
    • Mediátor vám pomůže, abyste všichni postihli podstatu problému a nalezli společné a oboustranně přijatelné řešení.
    • Cílem je jasně formulovaná, srozumitelná a uskutečnitelná dohoda mezi dvěma stranami.
    • Cena za službu by měla být vždy domluvena předem. Doba setkání je individuální, ale zpravidla se udává okolo tří hodin.
    • Mediátor je vázán mlčenlivostí, takže se o vašem problému nikdo jiný nic nedozví. 
  3. Nebo se můžete obrátit na některou z PORADEN.

Nezapomínejte, že konflikty jsou součástí mezilidských vztahů a nelze se jim úplně vyhnout. Každý z nás má své potřeby, přání a představy. Dokonce je možné nalézt na konfliktech I něco pozitivního – pomáhají odhalovat problémy a ukazují na ně, učí nás překonávat překážky, podporují vzájemné pochopení.

Potíž tedy není v tom, že konflikty existují, ale v tom, jak tyto konflikty řešíme a co děláme proto, aby k nim nedocházelo.

Péče o dítě

Na rodiče neklidných děti klade výchova velké nároky – na jejich trpělivost, emoce, vnímavost, důslednost, čas a další. Rodič je na výchovu mnohdy sám, protože nejbližší okolí nemá “nervy” či kapacitu se o hyperaktivní dítě starat. Případně vznikají různé neshody a konflikty stran výchovných přístupů.

Můžete proto zažívat frustraci, nejistotu, bezmoc a vyčerpanost.

Jde to zvládnout!

  • Nejdříve je potřeba si připustit, že výchova neklidného dítěte je opravdu náročná, a že jako rodič mám právo na únavu i negativní emoce.
  • Druhý krok je dovolit si postarat se sám o sebe. Při výchově neklidného dítěte je obzvláště důležité pečovat o svoje potřeby, nejen o potřeby dítěte.
  • Hledejte zdroje podpory a možnosti, které vám při náročné výchově alespoň trochu uleví.
  • Užitečné může být dát stopku nonstop servisu, zejména pokud se snažíte dělat pro své děti maximum – a za cenu velkého vyčerpání a opomíjení vlastních potřeb. Dítě nemá šanci naučit se být samostatné, aktivní a zodpovědné, když ví, že za něj vše někdo udělá.
  • Zkuste někdy předat dítěti iniciativu, i když bude úkol dělat dlouho nebo to nebude perfektní.
  • Neřešte vše, vyberte priority a ostatní věci vypusťte či odložte. Řekněte si, co je pro Vás za hranicí vašich kapacit (např. dělat s dítětem úkoly po večeři, kdy už na to nemáte sílu a trpělivost). S dítětem a ostatními členy rodiny to komunikujte a nastavte si pravidla.

Více informací najdete na webu https://www.neklidne-deti.cz/

Rodinám s neklidnými a hyperaktivními dětmi pomáhá Centrum pro rodinu a sociální péči od roku 1999. Jsme tak jednou z nejzkušenějších organizací pro tuto oblast v České republice.

Úzkost je jedna z nejpřirozenějších, lidských emocí. Znají ji dospělí i děti, a má svou důležitou roli v lidském životě.

Nesmíme na ni ale nahlížet pouze jako na negativní emoci. Schopnost prožívat úzkost je důležité a patří ke zdravé, lidské psychice, stejně jako patří ke zdravému psychickému vývoji našich dětí.

Velmi důležitou věcí však je zvládání úzkosti, porozumění jejímu původu a umění s úzkostí zacházet, popřípadě ji překonávat.

Strach z nebezpečí je v pořádku.

  • Úzkost neboli strach, má v lidském prožívání hluboké kořeny už od pravěku. Naznačovala nám, stejně jako zvířecí říši, blížící se nebezpečí a nutnost útoku, nebo útěku.
  • Strach z nebezpečí je správný a je na správném místě, pokud se vyskytneme uprostřed požáru. Přítomnost této emoce nám signalizuje závažnost situace a burcuje nás k výkonu tuto situaci překonat, utéct a přežít.
  • Existence strachu tedy sama o sobě není špatná. Není možné se jí vyhnout, nebo ji zcela neprožívat a je to tak správně.

Kdy je úzkost problém

  • Problém nastává v případě, když se nacházíme na krásném a bezpečném místě, a přesto nás zachvátí panika, jako by se blížilo zemětřesení
  • Když není zjevně viditelná příčina strachu, který se jeví jako bezdůvodný, nebo je jeho příčina absurdní a nám se přesto nedaří jej překonat, pak je čas začít nad věcmi více přemýšlet.

K nejčastějším tělesným příznakům úzkosti patří:

  1. bušení srdce.
  2. nepříjemné pocity v žaludku, nevolnosti.
  3. brnění v prstech na rukou i na nohou, pocit horka nebo zimy.
  4. pocení
  5. ztuhlost končetin.
  6. obtížné dýchání
  7. pocit závratě, motání hlavy, slabost v nohách.
Z lékařského (psychiatrického) pohledu je úzkost složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Může být akutní, trvat krátce, nebo dlouhodobá. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po stav paniky.

Míru úzkosti u dětí určuje i genetická výbava nebo citlivost nervové soustavy. Důležitou roli hraje i temperament.

V dětském životě a v jeho psychologickém vývoji je mnoho mezníků, se kterými se úzkost pojí.

Za své úzkosti děti nemohou, je třeba k tomu tak přistupovat a pomáhat jim především pochopením a porozuměním.

Nadměrná přítomnost úzkosti v dětském životě, stejně jako přílišná plachost nebo stydlivost, mohou se špatným rodičovským přístupem vést až k vývoji neurotických poruch.

Rodiče formují své děti a jejich velká role v životě dítěte spočívá i v tom, že určují, zda budou jednou umět překážky překonávat, nebo je budou obcházet, či před nimi utíkat.

Úzkost u dětí je téma, které někteří zvládnou přirozeně a bez potíží, jiným se může hodit alespoň rada a nikdy není pozdě vyhledat i odbornou pomoc v případě, že si sami nevíte rady. Oslovte psychology, psychoterapeuty, nebo se obraťte na praktického lékaře.

Šikanou je vědomé, zpravidla opakované ubližování, kdy se oběť není schopna ubránit. Obvykle začíná tím, že se okrajový člen skupiny necítí dobře, protože je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho můžou pomlouvat, dělat si na jeho účet “drobné” legrácky, nebo se s ním nebaví.

Šikana může zahrnovat:

  • Fyzickou agresi, agresor používá k šikanování oběti fyzické násilí, popřípadě předměty, kterými učiní útok důraznějším (baseballová pálka, batoh apod.).
  • Slovní agresi a zastrašování, agresor oběti vyhrožuje fyzickým útokem, zastrašuje, nadává jí, vysmívá se nebo jí zastrašuje.
  • Krádeže, ničení a manipulace s věcmi, agresor oběti ničí a odcizuje věci nebo si věci půjčuje a vrací je znehodnocené (zejména tužky, celý penál a jiné školní pomůcky).
  • Násilné a manipulativní příkazy, agresor nutí oběť k různým nepříjemným činnostem a úkolům (např. psát za někoho domácí úkoly, nosit a odevzdávat svačinu či kapesné).

Většina případů šikany mezi dětmi se odehrává ve škole, na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí bydliště.

Jak můžete poznat, že je vaše dítě šikanováno? Přečtěte si článek na webu Minimalizace šikany

V případě, že máte podezření, že s vaším dítětem něco není v pořádku nebo vám samo o šikaně řekne, je potřeba nejprve zjistit co se vlastně děje.

  1. Promluvte si s ním.
    • Dejte mu najevo, že situaci berete vážně a chcete mu pomoct.
    • Zjistěte co nejvíce podrobností (co a kdy se přesně stalo, případně kdo nezúčastněný to může dosvědčit. zjištěné skutečnosti je dobré si zapsat).
    • Ujistěte své dítě, že jste zcela na jeho straně, má vaši plnou podporu a může se spolehnout na vaši ochranu.
  2. Nechtějte po svých dětech, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Nemají na to sílu a řešení to není. Jednejte bez prodlení sami.
    • Pomozte svému dítěti zvládnout psychickou zátěž a informujte ho, jak se vyhnout nebezpečným situacím (např. co odpovědět, jak reagovat na provokace a jak zvládnout situaci v případě ohrožení).
  3. Snažte se držet emoce na uzdě.
    • Veškerá jednání budou úspěšnější, pokud se nám podaří vést je věcně a konstruktivně.

Kam se obrátit, pokud se domníváte se, že je vaše dítě ve škole šikanováno?

  • Situaci neřešte s agresorem ani s jeho rodiči! 
  • Obraťte se na školu. 
  • Vždy je třeba co nejrychleji začít řešit situaci s třídním učitelem žáka.
  • Trvejte na osobní schůzce a neřešte celou záležitost pouze telefonicky.
  • Domluvte se s učitelem, že z jednání bude pořízen zápis a požadujte ho. Máte na to právo.
  • Pokud s třídním učitele nemáte dobrý vztah, obraťte se na výchovného poradce nebo metodika prevence.
  • Pokud vaše jednání s učitelem opakovaně selhává, obraťte se na ředitele školy.
  • Pokud s vedením školy nenajdete společné řešení, nevzdávejte to, obraťte se na příslušný školský úřad nebo na školní inspekci

V případě, že máte podezření na trestný čin (vydírání, vyhrožování, krádež apod.) obraťte se na Policii ČR.

Další vaše kroky mohou vést do pedagogicko-psychologické poradny.

Nebo poradny pro minimalizaci šikany.

Více informací můžete najít také na webových stránkách  PČRNZIPNevypusť duši anebo Minimalizace šikany

Rozvod i rozchod rodičů je zkušenost, která do života rodiny významně zasahuje. Rozpad rodiny, kde jsou děti, je ztrátou pro všechny. Je spojen se strádáním a prožíváním ztráty. 

Pro mnoho rodičů se jedná o velmi citlivé téma. Někteří mají problém o tom začít s dítětem mluvit. Mohou se cítit provinile a nechtějí téma otvírat anebo nevědí, jak na to.

Nemluvením o rozvodu dětem ale nepomáhá. Pamatujte, že i velmi malé děti většinou tuší, že se doma něco děje. Neinformovanost způsobuje naopak dětem zmatek v duši, prožívají nejistotu a stavy úzkosti. Proto je velmi důležité s nimi o rozvodu mluvit a příliš neotálet.

Vhodné načasování sdělení neexistuje a čekat na situaci, až z toho bude mít dítě rozum, je neuvážené.

  • Dítě má být informováno v situaci, kdy je jasně rozhodnuto, že rozvod proběhne
  • Je důležité, aby se dítě informaci o rozvodu dozvědělo přímo od svých rodičů, a ne zprostředkovaně, z náznaků od různých osob, které často neznají celou pravdu.

To, jak bude taková rozmluva s dítětem probíhat, záleží na jeho povahových rysech, vnímavosti a citlivosti. Je ale důležité počítat s tím, že ať řeknete cokoliv, neřeknete to dobře, jelikož jste většinou posly špatných zpráv.

  • Emoční reakci dítěte na vaše sdělení vnímejte jako přirozenou, jeho emoce přijímejte a přiměřeně na ně reagujte (např. „chápu, že jsi naštvaný/smutný, protože táta od nás odchází“). 
  • Dítěti nikdy nelžete, říkejte mu celou a úplnou pravdu, a to i přesto, že rozvádějící se rodiče mohou mít každý „svou pravdu“.
  • Nemá smysl dítěti složitě vysvětlovat, proč došlo rozvratu manželství a jak všechno v rodině probíhalo. Na druhou stranu to neznamená, že by měli rodiče mlčet a suše dítěti fakt rozvodu oznámit.
  • Je potřeba mluvit především klidně a způsobem, který v dítěti nevyvolává úzkost. Uvědomte si, že v takto náročných situacích sdělujete informace více mimoslovně než slovy. Říkat tedy dítěti, že je vše bez problémů, s očima plnýma slz není úplně uklidňující.

Je lepší mluvit zcela otevřeně, popř. pojmenovat svoje pocity. Dítěti můžete například sdělit: „Přestali jsme si rozumět. Nechceme žít v hádkách a domluvili jsme, že tatínek u nás už nebude bydlet. Samozřejmě, že tě má moc rád, proto jsme se dohodli na tom, že se spolu můžete vidět, kdykoliv to bude možné.“

Vždy je nutné počítat s tím, že průběh rozvodu má své zákonité fáze, které je třeba respektovat a mít na paměti, že se většinou jedná o „běh na dlouhou trať“.

Více informací najdete: Ve sborníku Rodiče, děti a jejich problémy, ze které byl tento text částečně převzatý (s.46-48).

Další informace můžete získat např. na stránkách Linky bezpečí anebo Rodičovské linky

 

 

 

Smrt je v dnešní společnosti tabu. Dříve to tak nebylo, generace žily spolu, společně se v rodinách rodilo a také umíralo. Postupně se ale smrt z našich domovů vytrácela. V dnešní době je to jiné a je problém o ní mluvit. Mluvit o smrti je ale přirozené. 

Jako dospělí se často snažíme děti chránit od bolesti, která se ztrátou blízkého přichází.

  • Není ale dobré si vymýšlet a lhát jim, protože to vycítí a časem zjistí pravdu. To může vést k rozbití důvěry, kterou mezi sebou máme. 
  • Říkejte jim pravdu natolik, nakolik jsou schopny ji ve svém věku pochopit a unést.
  • Děti v nás potřebují mít parťáky, kteří stojí vedle nich, jsou tu pro ně, když potřebují a vše jim vysvětlí. 
  • Ptejte se na to, jak se cítí.

Je chyba popírat nebo nějak zamlžovat fakta o smrti blízkého. Když dítěti řekneme, že babička odešla, tak si může myslet, že odešla proto, že zlobilo, nebo ho neměla ráda. Nevhodné je i to, když se dětem říká, že zemřelý spí, protože se pak mohou samy bát usnout.

  • Nebojte se vzít děti na pohřeb, nebo rozloučení, s tím, že jsou na to ještě malé. Je lepší jim vysvětlit, co se tam bude dít a zeptat se jich, jestli tam chtějí být a dát jim vybrat.
  • Zapojte je. Často mají dobré nápady ohledně rituálů, jak se rozloučit třeba s babičkou anebo dědečkem.

Je dobré si uvědomit, že děti od smrti ochránit nemůžeme, protože je součástí života.  Pokud zemře někdo v rodině, tak truchlí celá rodina. A každý truchlí po svém, jinak dlouho a jiným způsobem. 

Více si přečtete v našich článcích:

Nebojme se s dětmi mluvit o smrti  

Jak s dětmi mluvit o smrti

Nebo podcastu: Díl 11. Jak s dětmi mluvit o smrti a umírání